Také se vám občas stane, že se ocitnete někde, kde si připadáte nepatřičně? Nepatřičně od slova nepatřit. Prostě se do nějakého prostředí nehodíte, každý to pozná, každý na vás kouká jak na exponát v ZOO a vy se snažíte být tak nenápadný, že vzbuzujete ještě větší pozornost. Mě to potkalo dnes od 7:37 do 7:43.

Každé ráno řeším takzvaný snídaňový problém. Tato zásadní událost celého dne spočívá v tom, že vybírám, kde koupím snídani. Já totiž moc nerad nakupuji. Jeden můj známý také nerad nakupuje, tvrdí, že to je proto, že při nákupu vždycky přichází o prachy. Já nerad nakupuji proto, že tak přicházím o drahocenný čas, který bych mohl jinak krásně promrhat zevlováním, nicneděláním, chytáním lelků, civěním a podobnými pasivitami. (Pasivitu beru jako opak aktivity.)

Dnes jsem chtěl vyřešit Fundamentální a Zásadní Snídaňový Problém návštěvou jistého v tomto příspěvku již zmíněného diskontu potravin.

Vlezl jsem tam, vzal nákupní košík a vydal se naházet do něj nějaký salát, dva rohliky a něco k pití.

Vše ztichlo, slyšeli byste špendlíček spadnout, napětí by se dalo krájet. Ano, prodavačky, prodavači, ostatní personál i zákazníci na mě začali vejrat jak na zjevení. Byl jsem mezi zákazníky jediný, kdo nevypadal jako důchodce.

Rychle jsem nakoupil, ochota prodavaček byla převeliká, přeci jen tam zákazníka pod šedesát asi dlouho neměli a možná již žili v domnění že se tací lidé ani nevyskytují.

U kasy paní pokladní nikomu nevěnovala pozornost, každému spočítala nákup a vyzvala k úhradě. Mě jako jediného pozdravila, pěkně „Brýden, pane” a „Naseanou, ďkujeme za nákup!”, přičemž jsem tam utratil směšných 40,- korun.

Náhoda? Přišel jsem v době, kdy tam shodou okolností nakupovali jen důchodci? Nebo byl můj postřeh správný? Řešení jsem našel u pokladen.

Všude je mají. V supermarketech, hypermarketech, samoobsluhách, diskontech. Všude jsem je u pokladen viděl. Někdy jen jeden druh, v žlutooranžové krabičce, jinde výběr z více typů, někde dokonce od několika výrobců.

Tady ne! Takže to byl opravdu obchod pro seniory.