Stručný popis a charakteristika moderního zevlounství jakožto činnosti tvůrčí a ctihodné.

Jistě jste si někdy všimli lidí dívajících se celé hodiny z okna, hloučků před obchody, skupinek lidí na veřejných prostranstvích, kteří zdánlivě nedělali nic. A možná jste si i řekli „to se to těm lidem krásně zevluje, chtěl(a) bych být jako oni!”

Je důležité si uvědomit, že na vaší případné cestě k dokonalému zevlounství vás čeká mnoho překážek, cesta je trnitá, žádná procházka růžovým sadem. Ale pokud vytrváte, čeká vás velká odměna — brány zevlounství nejsou uzavřeny nikomu dostatečně snaživému.

Nejprve je třeba zevlouna a zevlounství charakterizovat.

Tedy v prvé řadě — zevlování je vysoce dynamickou a aktivní činností. Kdo se spokojí s pouhým okouněním, lelkováním, flákáním se nebo bloumáním, zůstane stát v půli cesty.

Správný zevloun se snaží vždy zevlovat naplno, není dobré tuto činnost odbývat, dělat jen tak na půl, prostě šidit.

Zevlouni se dělí do dvou kategorií. V první jsou zevlouni sólisté. Zevlují sami, nikdo je v jejich činnosti nepodporuje. A bohužel ani oni si neosvojili to správné kolektivní jednání a nepomáhají ostatním zevlounům.
Zevloun sólista se pozná podle toho, že buď velmi dlouho kouká z okna, popochází po ulici, podívá se tam a zase jinam, zjistí jestli na ulici nezaparkovalo nějaké nové auto, kdo vchází do jakého vchodu a kdo odtamtud vychází. K tomu je doporučené pokuřovat levnou cigaretu a v ruce držet lahev od piva. Zevloun sólista je stále ve střehu. Každou novou situaci v jeho rajónu je třeba pečlivě zanalyzovat a vyhodnotit. A zásadně z ničeho nevyvozovat žádné závěry.

Jak jistě uznáte, činnost je to zajímavá, ale pocitu naplnění můžete dosáhnout pouze tehdy, stanete-li se zevlounem kolektivním.

Protože zevloun kolektivní je vrcholnou vývojovou formou. Zevlouni kolektivní se vyskytují v takzvaných hloučcích. Většinou to bývají muži, ale je velmi žádoucí, aby se v takovém kolektivu vyskytovaly jedna nebo dvě zevlounky. Pak to má teprve šmrnc.
V hloučcích panuje přísná hierarchie. V čele stojí vrchní zevloun. Postává u zdi, pokuřuje, popíjí lahváče a poslouchá ostatní. Pokud však promluví, všichni ostatní spoluzevlouni ztichnou a poslouchají.
Pak následuje několik zevlounů obyčejných. Tito tlachají a žvaní, občas i brebentí a plkají. Pochopitelně pokuřují startky a popíjejí lahváče. Někteří z nich mají i odznak čestného zevlouna — žlutý plastový hřebínek v zadní kapse u kalhot.
Dalšími v hierarchii jsou zevlounky. Tyto dámy dělají společnost a jsou dobré k tomu, že se před nimi ostatní zevlouni snaží alespoň trochu chovat jako lidé.
A posledními v pomyslné hodnostní pyramidě jsou zevlouní otroci. Většinou tedy stačí jeden. Takovýto otrok chodí ostatním pro pivo a cigarety, občas i pro panáka, a přikyvuje vrchnímu zevlounovi.
A abych nezapomněl — většinou má některý ze zevlounů psa.

A jak vlastní kolektivní zevlování probíhá?

Zevlouni se postupně sejdou na určeném místě, na kterém se schází vždy. Doba je určena podle toho, jestli jde o zevlouny ranní, odpolední, večerní nebo noční.
Každopádně se sejdou postupně — zásadně nechodí po skupinkách.
Lokalitu, kde se zevlouni schází, je třeba vybrat pečlivě. Prvně tam musí být dostatek občerstvení — tedy alkoholu. A samozřejmě cigaret. Dobré také je, když na dané místo příliš neprší a neprofukuje tam.
Kolektivní zevlouni se neschází v hospodě — ta je určená hospodským povalečům. Pravověrný zevl by se k tomu nikdy nesnížil. Jejich doménou jsou veřejná prostranství. Místa před vchodem do koloniálu, do hypermarketu, nádražní haly, podloubí na náměstích, výstupy z metra.

Když se hlouček sejde, začne se debatovat na daná témata. Například co kdo kde kdy o kom řekl, ekonomická situace v Eurozóně, historie dobývání severovýchodní Angoly během občanské války, nové pohledy na historii vesmíru, jaké bude počasí a podobně. Jeden zevloun mluví, druhý mu skáče do řeči a říká, že někde jinde o tom říkali něco jiného, a ostatní přikyvují a říkají „jasně, vole”. Občas něco pronese vrchní zevloun a ostatní říkají „no jasně, je to tak, do prdele”.
Když skončí debata na jedno téma, zevlouní otrok skočí pro další občerstvení a několik dalších zevlounů obyčejných se na chvíli vzdálí na průzkum terénu. Když se vrátí, ostatní se jich zeptají „co je novýho” a oni odpoví „ale nic vole, cos čekal”.
Zevlounky mezitím pronesou něco jako „to je ale kurva zima” nebo „to je ale pitomý horko”.
A tak tráví určitou dobu ve své lokalitě a příjemně jim plyne den.

Věk zevlounů bývá o něco vyšší než u zbytku populace. Bývá to tak, že zevlouni sólisté bývají mladší, pak většinou konvertují k zevlounům kolektivním a na stará kolena odpadají zase mezi sólisty.

Je také třeba překonat některé mýty. Třeba že všichni zevlouni jsou bezdomovci. Není to pravda, ve skutečnosti většina zevlounů někde bydlí a na shromaždiště chodí proto že se nudí.
Nebo že jsou všichni zevlouni špinaví smradlaví otrhanci. Ve skutečnosti bývá jejich oblečení obnošené, ale nikoliv úplně hrozné.
Problém je v tom, že se bezdomovci snaží fušovat skutečným a poctivým zevlounům do práce.

Mějme zevlouny rádi. Oni si ostatních moc nevšímají. A tím, že pijí alkohol a kouří, přispívají do státní kasy nemalými částkami v podobě spotřebních daní.

S pozdravem zevlounství zdar!