Tyhle víkendy, to je otrava. Kvůli škrábnutí nemohu sportovat, a tak se snažím sobotu a neděli přežít jak se dá. Když mi Hlídacípes volal, jestli bych nechtěl jet v sobotu na houby, souhlasil jsem. Přestože...

Až do soboty jsem byl na houbách pouze dvakrát v životě. Nikdy mě tato kratochvíle nijak nezaujala, z hub poznám jen červenou muchomůrku.

Když jsem byl opravdu malé škvrně, trávil jsem hodně času u prarodičů na venkově. Děda přes léto a podzim chodíval často do lesa, odcházel již časně zrána, vlastně ještě v noci, a když jsem se probouzel, byl již zpět a čistil svůj houbový úlovek.

Přemluvil jsem tedy dědu, aby mě vzal s sebou. Bylo mi asi 5 a v té době je ještě dítě pitomé, já byl také. Děda mě vzbudil ve čtyři ráno, v půl páté jsme už byli v lese, mě se chtělo spát a žádnou houbu jsem nenašel. Ohodnotil jsem tedy sběr hub jako „tu největší volovinu”.

Podruhé jsem byl na houbách asi dvacet let poté. Něco málo jsem našel, kupodivu to bylo i jedlé, ale když jsem sečetl plusy a minusy celé akce, zhodnotil jsem houbařskou výpravu jako ztrátu času.

A teď volá Hlídacípes. Jestli bych vzal jeho, Fotografku a Zahradníka a šel s nimi houbařit. Žádné nesmyslné vstávání ve čtyři, ale hezky na půl desátou v sobotu dopoledne.

Vysvětlil jsem mu, že se v houbách nevyznám a budu potřebovat konzultace, on že žádnýproblém, tak jsme vyrazili. Někam mezi Český Brod a Kostelec nad Černými lesy.

Takže: první jedlou houbu jsem našel já!!! Naplnili jsme dva košíky, jídlo které Fotografka z úlovku připravila bylo dobré i jedlé, ale na houby mě zase dlouho nikdo nedostane. Nebavilo mě to totiž.

Hlídacípes: „Nejvíc mě dycky štvali takový ty houbaři, co jsem je u lesa potkával v sedum ráno, voni měli košíky plný hřibů. A já ´rostou? rostou?´a voni ´no jéje, to je hub pane, to se nedá nenajít!´ a já pak nic nenašel!”

No a v neděli volá Zahradník, ať se neválim doma jak bluma a jdu do kina. Že prý na Horem Pádem.

Kino bylo plné, to jsem už dlouho nezažil.

A k filmu: následující názor bude naprosto subjektivní, kdo nechce nemusí souhlasit atakdál...

Film Horem Pádem byl totální kravina, slátanina co neměla hlavu ani patu, ztráta času a peněz a vůbec...

Ve filmu šlo o to, že někde u Břeclavi vysadí z kamionu nějaké uprchlíky, ve zmatku ti uprchlíci zapomenou v autě mimino, to se octne v zastavárně v Praze, odtamtud ho prodají partnerce hlavního hrdiny, která nemůže mít svoje děti, pak to mimino policajti najdou a vrátí ho nějaké Indce (nebo co to je za národnost) zpět. Do toho se motá rodina jakéhosi vysokoškolského profesora, který má vážné zdravotní potíže, a jako červená nit prostupuje celým veledílem morální apel „rasismus je špatný, uprchlíci jsou lidé jako my, tolerance je dobrá, amen”.

Ale vím o lidech, kterým se to líbilo. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát. (Co to je ten dišputát?) Jak s oblibou říkám, furt lepčí než čučet do bedny.