Jedovatý komentář tety Allory k předcházejícímu příspěvku mne donutil k sepsání tohoto zásadního elaborátu, který se dotýká sociologicko — psychologicko — medicínského fenoménu, nazývaného „nemocnej chlap”.

Něco rozpracoval už Dave Barry ve své vědecké práci „Rukojeť opravdového chlapa”. Dovolím si z jeho zásadního díla vyjít a celý fenomén podrobněji rozepsat.

Chlapské nemoci se v zásadě dělí do dvou kategorií: „Smrtelné choroby” a „ostatní”. Smrtelné choroby jsou: Rýma, angína, nachlazení, zvýšená teplota, bolest zad, bolest kloubů, bolest svalů, bodnutí o špendlík v košili a průjem. Zbytek nemocí a zranění, např. tuberkulóza, mor, zlomeniny páteře, otravy, popáleniny, pády z pěti metrů, žloutenka nebo beri-beri patří do kategorie „ostatní”, Barrym trefně nazývané to je jen škrábnutí.

V podstatě všechny choroby, se kterými se nemusí k lékaři a mohou se kurýrovat doma, jsou smrtelné. Jakmile u nějaké nemoci hrozí riziko toho, že chlap bude muset k doktorovi nebo nedejbůh do nemocnice, je taková nemoc banalita.

Barry tvrdí, že strach z doktora je dán primárním atavistickým strachem z toho, že si doktor v nestřeženém okamžiku natáhne gumovou rukavici, zastrčí chlapovi prst do konečníku a bude „vyšetřovat prostatu”. Nevím jak ostatní chlapi, ale já mám spíš děs z toho, že budu sedět dvě hodiny v čekárně plné důchodců, kteří mají obcházení doktorů jako hobby.

Ovšem souhlasím s Barryho návrhem na zřízení „chlapského doktora”, kterému by stačilo zatelefonovat. Hovor by pak vypadal asi takto:

Chlap: „Pane doktore, už asi týden mám po celém těle takové hnusné boláky, vykašlávám krev a chvílema mi netluče srdce... Co s tím?”

Doktor: „To je jen škrábnutí...”

Chlap: „Myslel jsem si to. Co s tím mám dělat?”

Doktor: „Vemte si dva aspiriny a na noc se namažte...”


Na druhou stranu v případě výše zmíněných smrtelných chorob je třeba přesně opačného přístupu — žádná terapie není nákladná nebo podivná nebo šarlatánská, když jde o chlapský život! Generacemi chlapů jsou ověřeny následující léčebné postupy:

Rýma: Vydatné smrkání, pití čaje, nerudné poštěkávání.

Angína: Pití čaje, vyžadování zábalů krku, nerudné poštěkávání.

Nachlazení: Klid na lůžku, sledování TV, hekání.

Zvýšená teplota: Pravidelné měření teploty v hodinových intervalech spojené s hlášením výsledků slabým hlasem většinou postačí. Pokud ne, nasadíme léky podle tohoto vzorce: L = 20x(T-37), kde T je teplota ve °C a L je počet tablet (Paralen, Acylpyrin, Ibuprofen...) za den.

Bolest zad, kloubů, svalů: Belhání po bytě, hekání, sténání a temné kletby.

Bodnutí o špendlík: Naprosto jedinečnou terapií je vydatný řev, spojený s nadávkami a obviňováním kdekoho z úmyslného útoku.

Průjem: Ploužení bytem, komentování vlastního stavu a podrobný rozbor poslední návštěvy WC (falešné estétství musí jít stranou, tady jde o život!)

Zvláštním průvodním jevem tohoto fenoménu je reakce manželek / přítelkyň / matek, které nějakým záhadným řízením osudu nahlíží na nemoci přesně obráceně: Smrtelným nemocem se zcela bezcitně vysmívají a nutí chlapa, aby "vstal, přestal skuhrat a něco dělal!", zato s kdejakým škrábnutím dotyčného ženou k doktorovi. Přitom samy mají máslo na hlavě: „Bolest hlavy” je u nich naprosto běžná, někdy trvá i celá léta, a k doktorovi s tím nejdou... Ale tohle téma by zasluhovalo rovněž podrobný vědecký rozbor, který bohužel vzhledem ke své smrtelné bolesti zad už asi nenapíšu.


Máte i vy, milí čtenáři, nějaké zaručené recepty na smrtelné chlapské choroby? Nebuďte skety a podělte se s ostatními! Jedině společnými silami dosáhneme toho, že smrtelné choroby už nebudou terčem posměchu a okolí na ně bude nazírat tak, jak si zasluhují!