Znáte to: V nohách mám už tisíc mil. Tak přesně to mám za sebou.

No dobře... Tak ne mil, ale kilometrů, no... V pátek v šest ráno jsem usedl za volant a vyrazili jsme směr Humpolec — Brno — Olomouc — Opava — Ostrava — Čeladná — Ostrava. Druhý den pak Opava — Bruntál — Šumperk — Hradec Králové — Nymburk — Praha — Tábor — Budějovice. Takže jsem si řízení užil požehnaně, také jsem si osvěžil spoustu neotřelých nadávek a v neposlední řadě jsem viděl věci, nad kterými člověk jen krčí rameny.

Začnu od konce — šílenec v červeném Favoritu s nymburskou značkou, řítící se závratnou rychlostí 110 km/h po silnici 11 od Hradce k Poděbradům. Lehce mrholí, pomalu se stmívá, šílenec jede za Avií. Dobrou minutu mu naproti nic nejelo. On tu minutu strávil tím, že Avii střídavě dojížděl, nakukoval do protisměru a opět brzdil. Nakonec, když se v protisměru objevil náklaďák jak kráva, tak tenhle magor vyrazil. Avie uhýbala, TIRák uhýbal a prostředkem si to hasil Favoritér.

Pak bych tu měl provolání k několika řidičům: Když jedu v řadě aut a rychlost je přes sto kilometrů za hodinu, tak to volné místo, co mám před sebou (a kam se samosebou vejdete), bohužel nedržím pro vás! Jasně, nakonec vás tam pustím — nehodlám si nechat zlikvidovat auto (a možná i zdraví) kvůli nějakému hovadu, jako jste vy!

Ty pytlíku s budějckou značkou, cos mě problikával na dálnici ve stoosmdesátikilometrové rychlosti: Když jedou vpravo náklaďáky a já to vlevo ženu jako kráva rychlostí skoro o polovinu vyšší než je povolená, abych snad někoho nedejbůh nezdržoval, tak ty mi tak akorát políbíš prdel a nebudeš blikat dálkovými! Jinak ti předvedu ten fór s brzdovými světly důkladněji!

V Ostravě jsem byl poprvé a pokud to nebude vyžadovat nějaký vyšší záměr, tak už tam dobrovolně nepojedu. Nevím ký čert nám to nakukal (no dobře, vím, ale kdybych to napsal, tak by se mnou manželka nemluvila), ale chtěli jsme jet směrem od Opavy přes Ostravu na Čeladnou. Což samozřejmě při pohledu do mapy není problém — v Ostravě uhneme na Frýdek a tam takhle kousek to je.

Problém nastal s tím ...uhneme na Frýdek. Jel jsem několik dlouhých kilometrů Ostravou po ulici 28. října a pomalu jsem začal být nervózní, protože žádná odbočka na Frýdek nebyla v dohledu. Ne že by snad nebyly křížovatky, to ne. Těch bylo dost. Ale nebylo na nich napsáno, kam ty cesty vedou. Nakonec jsem zahlédl ceduli s ukazatelem: Frýdek doprava! To mi taknějak sedělo k té představě, co jsem si udělal z mapy (z automapy ČR, nikoli snad z plánu Ostravy, aby bylo jasno), tak jsem tedy jel doprava. První křižovatka, neoznačená. Tu jsem projel rovně, pak kousek kolem nějaké fabriky a kuk! Druhá neoznačená. Tu jsem taky projel rovně. Pak pár zatáček a ocitl jsem se na ulici 28. října.

Odbor dopravy ostravského magistrátu ode mne dostal první nelichotivá jména. Nikoli však poslední.

Druhé kolečko — odbočka na Frýdek, první neoznačená... Hm, to nikam nepovede. Musím se řídit instinktem! Na druhé neoznačené jsem se dal doleva, projel jsem okolo Válcoven trub Vítkovice a ocitl se na — schválně, kdo si tipne? — správně! Neoznačené křižovatce! Tak třeba rovně. A teď třeba doleva. A najednou se objevila směrovka, já jel podle ní doprava a byl jsem na výpadovce na Frýdek!

Na tu Čeladnou jsem tedy nakonec dojel. Z Čeladné řídila manželka a já jsem navigoval, v bláhové naději, že chyba nebyla ve značení, ale v navigátorovi. Kdepak!

"Musíme jet z Lhoty do Ouholiček. Támhleto je Lhota, tam přijedeme na křižovatku s hlavní silnicí, tu projedeme rovně a pojedem dál na Ouholičky," pravil jsem, dívaje se do mapy. Přijeli jsme do Lhoty, přijeli jsme na křižovatku a manželka povídá: „Doleva nebo doprava?” — „Rovně!!!” — „Nelze!” — „Tak jeď dopra — ne doleva — ne doprava! Herdek!”


Indiánský orientační smysl se osvědčil, jeli jsme doprava, pak zahnuli doleva na nějakou silničku, která směřovala plusmínus směr Ouholičky. Když jsme dojeli k Ouholičkám, objevila se cedule „OSTRAVA”.

Fajn.

Možná by měl jihočeský kraj zrevidovat dopravní značení. Navrhuji všechny obce do vzdálenosti 40 km od Černé věže označovat jako „České Budějovice”, sundat dvě třetiny ukazatelů směru a tu zbývající třetinu přepsat — cokoli směřující k Budějovicům označit „Budějovice”, zbytek buď „Praha”, „Plzeň” nebo „Brno”. Takže v Třeboni (která bude samosebou označena cedulí České Budějovice) bude silnice na Jindřichův Hradec označena směrovkou „Brno”. Z Budějovic se na zámek na Hluboké, oblíbený to cíl turistů, dostanete po silnici na Plzeň, když za městem odbočíte na Prahu! Tohle řešení jednak výrazně omezí příliv otrapů z jiných regionů a druhak ušetří spoustu plechu na dopravní cedule. Možná bychom tu mohli postavit takové menší železárny a zpracovávat přebytečné dopravní značení...


Jo a ještě jednu věc si neodpustím: Billboardy. Robin Hood z Čeladné byl z těch veselejších, stejně jako "Na dřevo je nejlepší Novákův hoblík. To myslím upřímně! Novák — výroba hoblíků". Horší už je upřímná tvář socanské kandidátky na hejtmanku v ostravském kraji a naprostá tragédie je ten fousatej šašek, co slibuje, že Nymburku a Poděbradům zajistí dětskou pohotovost (či co).

S nimi prej bude líp.

Na to se nedá nereagovat: S kým bude nejlíp?