U článku o hrobech se objevil zajímavý komentář od Jindřicha. Shrnu ho slovy: „Znáte svoji babičku?”

Jindřich píše o tom, že mu hrob prozradil, jak se jmenovali pra (pra pra) rodiče jeho manželky. To je zajímavá funkce hrobu, která mne, podobně jako Jindřicha, nenapadla. Známe jména králů, známe jména prezidentů, známe jména sportovců, někdo vyjmenuje sestavu našeho fotbalového mužstva z mistrovství v roce 1976, já vyjmenuju římské císaře až do Domitiana, ale příjmení svých prababiček za svobodna znám jen ve dvou případech, navíc v jednom jistě a v druhém pochybuju... A to jsou jen tři generace zpátky.

Jména bych tedy dohromady dal. Ale kdybych měl říct kde žili, čím byli, kolik měli sourozenců, to bych asi pohořel už u prarodičů. Vím co dělali, když jsem se narodil, ale to je tak vše. Z vyprávění své babičky vím, že její otec byl stavitel a architekt a vím, že druhý praděda byl krejčí. O dalších pradědech tuším, že byli rolníci — ale ruku do ohně za to nedám. Kde žili vím, ovšem nevím, jestli se tam přistěhovali nebo narodili.

A to jsou věci, které se odehrály ani ne před sto lety!

Nevím, jestli jsou na tom moji rodiče líp. Jestli na tom byli líp moji prarodiče... Praprarodiče možná ano, ti možná věděli, že se jejich předci „kam až paměť sahá” narodili tam co oni a dělali to co oni. Možná ale ne...

Hovoří se o „rozvolnění” (to je slovo!) rodinných vztahů, o tom, že lidé jsou stále méně spojeni s místem, kde se narodili a kde vyrůstali, že lidé migrují... Na jednu stranu se pracovníci personálních agentur pohoršují nad tím, že lidé nejsou ochotni se stěhovat za prací, na druhou stranu psychologové varují před jevy, jako jsou ztráta kontinuity, ztráta „gruntu”, ztráta povědomí o svém místě v historickém kontextu — a s tím spojený pocit neukotvenosti, bezradnosti nebo dokonce i život způsobem „po mně potopa”.

Tohle je příliš složité téma na to, abych ho rozebíral. Třeba je to jen průvodní jev „zmenšeného světa” — zvětšení „životního obzoru”, které dřív trvalo celé generace, je dnes otázkou pár let. Co si má člověk najednou počít s celým světem, když stovky let žil v oblasti tvořené několika vesnicemi a jedním městem?

A jak má člověk vědět kým je a kam patří, když ani neví, co dělali a jak se jmenovali jeho vlastní přímí předci?

Schválně — vy to víte?