Když o tom zpětně přemýšlím, dost se divím například tomu, že po tom, co jsme jako děti vyváděli tak ve věku 6 až 11 let, mám: obě oči, všechny končetiny, všech 20 prstů včetně všech jejich článků, donedávna všechny zuby a tak dále... Zajímalo by mě, jestli...

vražedné předměty, které jsem já a mí dětští kumpáni používali, byly rozšířené i v jiných regionech, než kde jsem tuto podivnou dobu prožíval já.

Zde je stručný seznam některých zábavných kratochvílí a předmětů, které jsme jako mrňousové využívali. Rozhodně nejde o návod, i když myslím, že dnešní mlaďasové mají mnohem vychytanější formy a způsoby zabíjení nudy.

1) Silný drát se vytvaruje do praku. Přidělá se gumička, a střílí se naohýbanými slabšími drátky, zvanými skobičky.
Výsledek: pamatuji se na jedno vystřelené (a zachráněné) oko, naštěstí ne moje.

2) Prak, který prodávali!!! ve sportovních potřebách, byl původně určen pro rybáře na umisťování návnady pro ryby dále od břehu. Mimořádně přesné, když jsme soutěžili, dokázal jsem bez problémů zasáhnout 20 metrů vzdálenou dopravní značku, a to jsem nebyl nejlepší. Když mi bylo tak 8 let, tak se mezi dětmi tato vražedná zbraň, schopná metat i kameny značné velikosti a váhy, rozšířila natolik, že ji prodavačky odmítali vydat osobám mladším patnácti let.
Výsledek: nespočet rozbitých oken a hlav, o drobných oděrkách nemluvě...

3) Prázdné tzv. Kinder vajíčko, do toho trochu vody a kypřící prášek do pečiva. V podstatě neškodné, bez nebezpečí.
Výsledek: značný počet důchodců a důchodkyň, mávajících holí a hrozících fyzickým trestem.

4) Dva velké šrouby, jedna matka. Naloupané hlavičky od zápalek. Na jeden šroub se na dva závity upevní matka, do ní se nasype hmota z hlaviček od zápalek, celé se to uzavře dalším šroubem. Používá se to dvěma způsoby: buď se to prostě hodí proti zdi, nebo se to přiváže za jeden šroub na provázek a švihne se tím za roh (takzvaná Poděbradská varianta).
Výsledek: žádné zranění, pouze nadávající spoluobčané. Dost se divím, že to nikoho nikdy vážně nezranilo, šrouby od sebe po výbuchu zápalkové směsi odlétávaly značnou rychlostí.

5) Flusbrok. Tak jsme tomu říkali my. Pistolka na diabolky nebo broky, nebyla to ani vzduchovka. Střela nebyla prudká, ale bolestivá.
Výsledek: vůbec nedovedu pochopit, že to nikdo v mém okolí neodnesl vystřeleným okem.

6) Největší vynález mého dětství. Tuhý kysličník — to je peroxid vodíku distribuovaný v tabletách, a odbarvovač Duha. Způsoby použití: tableta tuhého kysličníku se posypala odbarvovačem. Za přibližně 30 sekund to začalo strašně čoudit. Nebo se to dalo do papíru a bouchlo se do toho. Začalo to čoudit dříve. A nebo se to polilo vodou, to pak čoudílo nejvíce. A také to pekelně smrdělo.
Výsledek: vůbec jsme si neuvědomovali, že to kromě kouře produkuje i značnou teplotu. Do té doby, než se obě ingredience omylem smíchaly v kapse jednoho kamaráda. Výsledkem byly značné popáleniny, kvůli kterým byla nutná hospitalizace. Jen zázrakem nedošlo u toho kamaráda (kterého jsem do přípravy čmoudící smradlavé směsi zasvětil já) k zasažení jistých choulostivých míst, které se mohou v dospělosti hodit například i k reprodukci

Pokud se bavím s lidmi starými +/- 5 let jako já, téměř všichni znají všechny výše popsané způsoby zábavy. To, že se zřejmě všichni mí vrstevníci dožili dospělosti mi nejde do hlavy. A to jsem vynechal mnoho jiných způsobů autodestrukce, které jsme s oblibou prováděli. Například lezení po čemkoliv, co bylo vyšší než 3 metry, chůze po tenkém ledě, skákání na jedoucí nákladní vlak, šťouchání tyčí do sršního hnízda a mnoho dalšího... Říká se, že se zázraky dějí. Ale v takové míře?

Když se na to zpětně podívám, tak jsem docela rád, že se o žádné děti starat nemusím. Protože bych se při pomyšlení, co jim hrozí, nepochybně během pěti minut musel zbláznit