Dávat lidem hádanky je činnost populární. Nedávno zde Arthur bodoval s hádankou vlakovou, já zde prezentuji tři úlohy z jiného soudku. První je jednoduchá až primitivní, druhá je snadná a poslední je náročná, velmi náročná, nesmírně náročná. To je samosebou velmi subjektivní hodnocení.

V řešení hádanek z oboru fyzikálního, matematického a nebo logického jsem totální pako, ignorant a lemoun. Nevím, co to znamená lemoun, ale patrně to bude něco jako „White Dog marně se snažící vyřešit úplně pitomou úlohu”.

První dvě úlohy nepovažuji za příliš těžké. Přesto mě zarazilo, kolik lidí, kteří studovali matematiku (!!!) si s nimi neporadí.

1) Teorie pravděpodobnosti
Máte obyčejnou kostku, kterou se hází třeba při Člověče — nezlob se. Hodíte.
S jakou pravděpodobností padne šestka?
Hodíte znovu. S jakou pravděpodobností padne šestka při druhém hodu, pokud při prvním padla šestka? A při třetím hodu, pokud při prvním i druhém padla šestka?

Tato úloha je z kategorie trapných, ale znám dost lidí se středoškolským vzděláním, kteří jsou ochotni do krve hájit naprosto nesmyslná řešení, jako třeba „při druhém hodu padne šestka s pravděpodobností 1:12” a podobně.

2) Průměrná rychlost
Jedete do kopce třeba autem. Trasa měří 1 kilometr (například, pro řešení není podstatné). Vyjedete nahoru průměrnou rychlostí 30 kilometrů za hodinu. Cesta z vrcholu kopce dolů má opět 1 kilometr. Jakou rychlostí musíte jet dolů, aby součet průměrných rychlostí, tedy celková průměrná rychlost, byl 60 kilometrů za hodinu?

Předem upozorňuji, že řešení no přece 90 kilometrů za hodinu není správné.

Obě úlohy jsou celkem snadné. Přesto mě překvapuje, kolik technicky vzdělaných lidí nejen že není schopno odvodit, ale dokonce ani není schopno akceptovat správné řešení.

Skoro každý mi tvrdí, že první úloha má řešení 1:12 a druhá úloha 90 kilometrů za hodinu, a pokud to nejsem schopen uznat, tak jsem blbec já

Nehledejte prosím ani v jedné z úloh žádný chyták, nic takového tam není.

Ale abych uspokojil i milovníky náročných hádanek, mám tu skutečnou perlu.

Poslal mi ji kamarád z konkurenční firmy, a mně se opravdu líbí. Je to drsně logická záležitost a pokud na řešení nepřijdete, tak si z toho nic nedělejte. Já bych to nevyřešil, ani kdyby mi šlo o život.

Upozorňuji, že úloha má jedno jediné řešení, a je mnohem více logická, než matematická. Tedy:

Potkají se dva matematici.
První se ptá druhého: „Co je nového?”
Druhý: „Mám 3 děti. Součet jejich věku je 12, nejstaršímu je tolik let, jako má dům naproti oken, a nejmladšímu jsem včera koupil červený svetr.”
První: „Aha, už vím, kolik jim je let.”

Nejde o vtip, úloha má jedno řešení, a není to žádná sranda.

Kdo to sám vyřeší, je u mně opravdu znalec.

Úlohy se snadno zadávají, ale těžko řeší. Já neřeším nic, protože se u toho musí myslet, a to, jak známo, bolí