Generál Failure jede skrz ves. Na hlavě má čepici, pod čepicí bukvici, sežere ho pes!

A vůbec je mi divno. Třeba takový dgx uvolnil Texy! a protože je líný odpovídat na maily typu „Texy! je nanic, protože jsem nepochopil, jak jej integrovat do WordPressu”, tak udělal i počeštěnou distribuci WP včetně toho Texy.

Obdivuju dgx, že na to má nervy, chuť a žaludek...

I já jsem býval takový. Psal jsem aplikace, dával je lidem zdarma, nadšeně jsem vítal jejich podněty, vylepšoval jsem a doplňoval... Ale pak se to nějak zvrtlo. Nevím přesně kdy to začalo, nedokážu vysledovat ten okamžik, možná to byl postupný proces, kdy mne každý další mail či komentář od idiotů nahlodával a nahlodával, až jsem byl definitivně nahlodán a následně dohlodán a dožrán. (Jsem přesvědčen, že se na tom velkým dílem podepsaly tyto stránky a především pak správcování Bloguje. Počet srážek s debilama přesáhl díky Bloguje celkem hravě kritickou hranici. Nečekal jsem to, to je pravda. Kdybych to čekal, tak bych se na podzim 2003 zachoval naprosto jinak.)

Nevím co mi vadilo víc, jestli vulgární maily od sociálních kriplů nebo „howadooří kritika” (na vysvětlenou — tímto termínem nazývám kritiku typu „že se na to nevykašleš, nemá to cenu, to co děláš je zbytečné, už to existuje, je to k ničemu...”) Nevadila mi kritika věcná, kritika funkce, tam jsem se dokázal vždy obhájit nebo uznat, že má kritik pravdu.

U nadávek jsem si zase říkal, že to nemám zapotřebí. Že mi nic nestojí za to, abych se s tím po večerech mořil a pak poslouchal nadávky nespokojenců opilých anonymitou...

A opravdu mi to za to nestojí.

Moje čtečka xRSS, o které jsem tu několikrát psal, už funguje. Funguje u jediného uživatele na dvou počítačích a tak to taky zůstane. Nechci ji dát k dispozici ani jako freeware, ani jako shareware, ani všem, ani někomu... (Ano, sežeru si ji!)

Webová služba, kterou chystám, bude v základní verzi zdarma, dodatkové funkce budou zpoplatněné a s největší pravděpodobností nebudu ani ten, kdo bude vybírat adminskou mailovou schránku. Ale aspoň nebudu mít ten blbý pocit že dávám něco zadarmo a odměnou mi jsou nadávky.

Dnes odpoledne zruším dva své weby, na které jsem neměl v poslední době čas. Jeden si přesunu na lokální disk a nechám si ho jako „poznámkový blok”, druhý pouze zaarchivuju a zruším. A chystané články pošlu tam, kde mi za ně zaplatí...

...

Stejně je taková webová stránka s komentářema nespravedlivá svým nesymetrickým rozložením „práv”. Kdejaký šašek mi sem napíše komentář plný invektiv, ohání se u toho „demokracií” a „právem na názor” (to kdybych to chtěl smazat) — a já „musím zůstat nad věcí”, „nesmím se snížit na jeho úroveň” a „měl bych zachovat dekorum”, i když bych nejradši odpověděl ty mi taky polib... — jenže to by se ozvalo dalších deset komentátorů s tím, že „jsem je teda fakticky zklamal”... Na to se přeci nedá nijak rozumně odpovědět — leda stejně... :-/


A teď jsem právě ve stavu, kdy bych byl ochoten vyzvat celý svět. Nejlépe slovy „Lecken Sie mir Arsch!”

Půjdu se uklidnit k Pixymu na web. Vzkazy typu „sebestředný Staníček” a „autor sám sebe staví do role jakéhosi guru” nebo dokonce „Ode dneška přestávám na tento web chodit” mne vždy taknějak potěší. Asi jako člověka s rýmou potěší, že sice rýma trvá, ale že má dost kapesníků. (Případný dotaz na význam tohoto přirovnání směřujte na Úřad pro dohled nad přirovnáními.)

Ještě že je zejtra pátek.