Před pár dny jsem na nějakém weblogu, už si nepamatuju u koho, zahlédl cosi o OpenSource a důvodech, proč ho lidé píší. Dovoluji si nabídnout vlastní pohled.
K napsání této úvahy mne přiměla následující historka (psal jsem ji tu v komentářích, tak se omlouvám těm, co ji tam už četli): Přišel kolega, že chce domů na počítač Word a Excel a že ho chce legálně. Řekli jsme mu cenu a on se ošíval, že je to moc (má pravdu). Tak jsme mu navrhli OpenOffice. On nám nejprve nevěřil, že je něco zdarma. Pak ho přepadlo podezření, že když je to tedy opravdu zdarma, že to bude nějaký šmejd — tak jsme mu ten OO předvedli. Líbil se mu. Zareagoval ovšem přesně v „obchodnickém” duchu: „To dávaj zdarma proto, aby nalákali lidi, aby to co nejvíc lidí začalo používat, a pak to zpoplatněj!” (zůstává nevyslovený dodatek: „Přece nemůže někdo dělat něco dobrého pro lidi úplně zadarmo!”)
Zde je můj pohled na věc: Já sám jsem začal programovat v roce 1986 na ZX Spectru. Tenkrát bylo softwaru málo a tady v ČSSR byl zadarmo. Prostě se kradl! Spousta nadšenců v té době psala utility, hry, editory, návody a cojávimcoještě s vědomím, že za to nikdy neuvidí ani korunu. Princip byl podle mne jednoduchý: Ten program byl potřeba, tak jsem ho napsal a měl jsem dobrý pocit, když se mi za pár měsíců ozvali z druhého konce republiky s tím, že je výborný a že by měli pár návrhů na zlepšení...
Socík skončil, začal kapitalismus a začalo se za programy platit, ovšem nadšenci zůstali. A fungují stejně: Umí programovat, vidí něco, co buď není nebo co je špatně (nefunkční/drahé), tak napíšou svou verzi a dají ji do oběhu zdarma, bez nároku na odměnu, jen s tím vědomím, že jejich dílo je pro lidi užitečné. Příkladů je dost a dost. Ať je to čistý freeware nebo všelijaký „cardware”, „giftware” apod., myslím si, že primární odměna autora je „dobrý pocit z dobře vykonané práce”. Na druhém místě je masáž vlastního ega ("můj program má už tisíc uživatelů", „Dokázal jsem napsat obdobu tohoatoho, a to moje je rychlejší, menší a umí toho víc”).
Takže kdo jsou autoři freewaru? Podle mně se nedá odpovědět jednoznačně, lze jen nalézt několik společných atributů: Jsou to většinou nadšenci, jejich práce je baví a je pro ně spíš zdrojem radosti než peněz, v zaměstnání nejspíš nejsou na vedoucím místě a k problémům se staví stylem "Radši si to udělám sám...".