Dovoluji si navrhnout jednoduché rozlišení mezi dobrým a špatným řidičem.

Na toto téma psal už Jirka Kouba a zajímavá diskuse se také rozvinula k tomuto tématu na stránkách Reflexu. Já jsem si z těchto příspěvků a ze svého pozorování vyvodil tento závěr:

Dobrý řidič je takový, kterému nechybí pokora. Dokáže reálně odhadnout jaké jsou jeho schopnosti, jaké jsou schopnosti jeho auta, jak se bude chovat na té které silnici a podle toho jede. Taky ví, že ne všichni řidiči jsou dobří, a proto jede vždy o trošku opatrněji, než by mohl. Nepotřebuje si dokazovat, že jeho auto na to má. Před kým taky? On jede tak, aby dojel bezpečně a včas.

Naproti tomu mizernému řidiči tato pokora chybí. Myslí si, že je mistr světa, štve ho, když si před ním někdo dovolí v obci zpomalit na méně než sedmdesát, při předjíždění se na vás přilepí zezadu na dvacet centimetrů a zásadně nebliká. Řídí stylem teď tady jedu JÁ a vy všichni jděte do prdele, protože JÁ jsem nejlepší a po vás mi je ho...! Určitě takové znáte. Většinou řídí vytuněné Felicie nebo nějaký off-road, kterým si dodávají sebevědomí nad námi, sockami v obyčejných autech. (Samozřejmě tím nechci napsat, že kdo má off-road je automaticky mizerný řidič. To ne. Jen to, že velký počet mizerných řidičů si právě taková auta kupuje.)

A myslím si, že nezáleží na stáří řidičáku ani na pohlaví, ale na lidských kvalitách...

A okrajově se zmíním ještě o dvou kategoriích řidičů, to jsou tzv. kloboučnícia čepičáři, tedy řidiči, mající na hlavě čepici nebo klobouk. Ti jezdí velmi nejistě a jsou tím docela nebezpeční. Psychologická studie tvrdí, že tito řidiči se v autě cítí nesví, a proto si nechávají pokrývku hlavy jako na veřejném místě. Naproti tomu řidiči, kteří se v autě cítí „jako doma” si klobouk ani čepici na hlavě nenechají — stejně jako by si ji nenechali doma v obýváku.