.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

21.08.2003



Když jsem zde včera psal o klubech, uvědomil jsem si, že vlastně hledám nejen místo, kde bych mohl pobývat, ale hledám hlavně jistý druh chování.

S jistou bloggerkou jsme si vyměnili několik mailů a v tom posledním psala, že noblesa je krásné slovo. A já začal přemýšlet, zda noblesa je opravdu jen slovo, nebo zda má i dnes nějaký význam, nějakou náplň.

Vzpomněl jsem si na historku, kterou mi vyprávěl jeden můj známý, filmový fanda: Jistý muž byl za války v koncentračním táboře a dozvěděl se, že jeho spoluvězeň chce uprchnout. Neohlásil to, dokonce šel za tím spoluvězněm a řekl mu: „Příteli. Já vím, co chcete udělat. A viděl jsem, v jak žalostném stavu jsou vaše boty. Nuže, vezměte si mé.” — a s těmito slovy mu dal svoje zachovalé boty. Jméno toho spoluvězně jsem se nedozvěděl, ono asi ani není důležité. Pro náš příběh je důležité jméno muže, který se v takové vypjaté situaci zachoval tak noblesně, i když věděl, že mu hrozí smrt. A tím mužem byl Oldřich Nový.

On je tím, koho si vybavím, když slyším slova noblesní chování. Chování taktní, diskrétní, slušné, lidské a neobtěžující, velkorysé k chybám ostatních. A to je to, co mi chybí — nejen v mém okolí, ale (bohužel) i u mne samotného. I když se snažím, přistihnu se občas při netaktnosti, nediskrétnosti a podobně. Naštěstí člověk může tyto nemilé jevy odstranit vůlí a prací na sobě samém.

Vypozoroval jsem také zajímavou věc: Když jsem ve společnosti lidí, kteří se chovají noblesně, stávám se s nimi noblesním. Aniž bych se nějak musel hlídat. Jde mi to naprosto samo... A předpokládám, že jen málokdo by se dokázal chovat jak křupan na recepci u anglické královny.

A snad proto se chci setkávat s noblesními lidmi častěji, abych byl nucen chovat se také jako oni. Mám tak jistou šanci, že mi toto chování natolik přejde do krve, že se nakonec sám stanu noblesním. A třeba se mi podaří „nakazit” i další...

Vytyčuji si tedy dlouhodobý cíl: Někdo chce mít hodně peněz, čtyři auta, dvě chaty, ženu, tři byty pro tři milenky a zlatý řetízek okolo krku, aby ukázal světu jaký je king. Já se spokojím s tím, když se za dalších třicet let o mně bude mluvit jako o „noblesním starém muži”.

Dá to práci, to určitě ano. Vím, že budou situace, kdy bude velmi těžké udržet si sebekontrolu a ta předsevzetí... Ale za snahu to stojí.

A když se to nepodaří? Ano, může se to stát... Ale já si myslím, že i s vědomím tohoto rizika to není marné úsilí.


Zadal Arthur Dent, 21.08.2003 0:42:41, 22 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://www.maly.cz/tb.php/373

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

 - Filip Rožánek (web)

Ovšem pozor, aby se z noblesy nestala zkostnatělost a dbaní na pravidlech, která jsou již překonána.
    

Re: - Arthur Dent (web)

Myslím si a doufám, že takt, diskrétnost, slušnost, velkorysost atd. jsou pravidla dosud nepřekonaná.

A pokud náhodou už překonaná jsou a já to nedejbože nezaznamenal, dejte mne prosím na mé náklady utratit a spálit.

Nedovedu si představit, že bych musel žít někde, kde "prosím", "děkuji", "promiňte" a "nic se nestalo" budou považována za zkostnatělý přežitek ("Na co tahle slova, máme přeci FUCK!"), kde podržet dveře dámě bude trestné, pustit chodce přes silnici podivínské a kde normální bude hulvátství a vulgární chování...
    

Re: - pixy

Nejsou překonaná a nebudou nikdy. V jakékoli společnosti je totiž lpění na noblese a zachování dekora spolehlivě odzbrojující. Takový člověk může být veřejně pro smích, může být slabý a zranitelný, vždy ale bude o stupínek nad těmi ne-noblesními křupany - a oni to budou vědět.

Ach bože, jak MNĚ to chybí. A nejen ve fyzickém chování, chybí mi *kultura* kdekoli - od maličkostí všedního dne, přes chybějící "kindrštúbe" úředníků a prodavaček, po katastrofickou češtinu v blozích. Ta mě občas tak drtí, že odcházím od webu do postele s Eisnerem pod paží a usínám až s otevřeným Chrámem a tvrzí vypadlým z ruky...

Možná proto jsem i takový staromilec... Schválně, Arthure: docela by mě zajímal průnik našich oblíbených filmů. Ode mě namátkou: Eva tropí hlouposti, Kristián, Fešák Hubert, Anděl s ďáblem v těle, Postřižiny, Kulasec...
    

Re: - Arthur Dent (web)

...já věděl, že jsem pro něco chtěl jít do knihovny! Tuhle jsem usínal u Pana Kaplana a opět jsem si říkal: Musím pro Chrám a tvrz. Ale paměť programátora je děravá jak cedník, takže ráno jsem pouze věděl, že musím do knihovny. Ale pro co???

Oblíbené filmy? Pátrám v paměti... U Kristiána se shodneme, u Fešáka Huberta také, Smrt krásných srnců, Postřižiny také a Hrabalovské adaptace vůbec, Rozmarné léto ("Ó, ty zlořečená literatůro!"), Markéta Lazarová, Kladivo na čarodějnice, Spalovač mrtvol ("Nebeská..."), z novějších teď Otesánek {smile}
    

Re: - IP:81.95.99.65

tak se vám nelíbí označení "pro pamětníky"?
přijde mi, že vylučují ze sledování lidi, kteří si to nepamatují a vlastně i starší spoluobčany, kteří UŽ si to možná také nepamatují... :o)
osobně miluji Eva tropí hlouposti, Dívku v modrém, Roztomilý člověk a snad všechny další ČB filmy...
tehdy šlo ve filmu o to člověka nenásilně pobavit... bez mrtvol a krkolomných milostných zápletek...
    

Re: - Trillian (web)

to jsem byla já :o)
    


Re: - pixy

Ještě že tak!!! Kdybysme se naprosto shodovali, vážně by se začal bát{wink} Kladivo na čarodějnice a Marketu Lazarovou vážně neunesu. Spalovače jo, to můžu{wink}
    

Re: - Arthur Dent (web)

V Markétě Lazarové miluji roli Vladimíra Menšíka: "Víte, já jsem jen poutník. Chodím po zemi se svou ovečkou..." a pak tu geniální hudbu Zdeňka Lišky.

V Kladivu na čarodějnice je taky výborná hudba...

Někdy u mne o oblíbenosti filmů rozhodují právě takové věci, jako je hudba nebo atmosféra...
    

Re: - Tokugawa (web)

Lazarka má výbornou atmosféru. Jeden z nejlepších středověkých filmů {smile}
Kladivo na čarodějnice jsem viděl coby dítko (i přes to, že byl nepřístupný) a mám z toho trauma dodnes. Obzvlášť z železné panny... Boa
    


Re: - Arthur Dent (web)

Jo a ještě mám rád Kachyňovy Lásky mezi kapkami deště a pak si taky pamatuju, jak se mi líbila hudba z Pěstí ve tmě, když zněla k záběrům prázdných ulic a těch prkenných ohrad...
    


Re: - Filip Rožánek (web)

Tak jsem to nemyslel {smile} Ale uznej, že ten, kdo by v současnosti do posledního písmenka dodržoval Gutha-Jarkovského, by vypadal poněkud divně. V jednom z vydání jeho pravidel slušného chování třeba zakazuje, aby si muž došel na záchod, pokud mu to nedovolí žena, neboť ženu nelze ve společnosti opustiti!
    

Re: - Arthur Dent (web)

Jasně. A muž nemůže za ženou stoupati do schodů, protože by mohl zahlédnout její kotník. {smile}

Přežitá pravidla společenského chování jsou bez debat.

Ale mám dojem, že noblesa, alespoň jak jí vnímám já, je něco jiného než společenský katechismus... A že takové chování se nepřežije...
    


Tak mě napadá, - Alraune (web)

jestli je anglická královna noblesní. {smile}
    

Re: Tak mě napadá, - Arthur Dent (web)

Alraune, tys provokatérka. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a došel jsem k závěru, že:

Anglická královna je dáma.
Anglická královna byla vychována "u dvora" (vzpomeň na termín "být dvorný, zdvořilý...")
Anglická královna si může dovolit být velkorysá, může si dovolit mlčet, když se okolo ní propírá špína a ví, kdy má mluvit a jak má mluvit.

A v neposlední řadě - kdo jiný už, když ne ona?
    


 - IP:195.212.10.40

Ahoj, noblesa sem-noblesa tam, já si myslím, že to celé má prapůvod ve slušném chování (ať už noblesním- většinou se vyskytující v té"lepší společnosti", nebo slušným v té "zbývající společnosti"), ten, kdo nemá alespoň základy slušného chování se sotva bude chovat noblesně, pokud ano, bude "za křupana", ale zase jen u těch, kteří to slušné chování v sobě mají, u ostatních bude opět ten king, protože jsou stejná "krevní skupina".
m.
    


Rád se přidávám - Shan (web)

Tento článeček mi připomněl jeden film, který je plný noblesy (a taky sentimentu, ale stejně se mi líbí): Společnost mrtvých básníků. Touha Artura po klubu a noblese mi ten film vyvolala z paměti a tak říkám: založme Společnost mrtvých básníků!
    

Jenže já žiji - Tokugawa (web)

V misce šlehaného čaje
Buddha si s bublifukem hraje...

:o)
    

Re: Jenže já žiji - Shan (web)

Tak haiku? Dobře:

Nos se mi noří do šumivých pěn,
až dopiju tohle, dočkám se mě změn

(No, tak dobré jako tvoje to není...)
    

Re: Jenže já žiji - Arthur Dent (web)

Ať počítám jak počítám, to snad Haiku nebylo...
    

Haiku - Tokugawa (web)

Nedopočítáš se {smile}
K haiku se přistupuje několika způsoby (zde v Čechách). Buď se striktně dodržuje 5-7-5, nebo ne. Někdy je absence rytmu 5-7-5 vhodná, neboť čeština je naprosto rozdílný jazyk od japonštiny. Jde tak lépe vystihnout nálada okamžiku, což je jistě důležitější, než rytmus {smile}
    

Re: Haiku - Shan (web)

Svatá pravda! Haiku v češtině má většinou např. rým, což v japonštině vlastně ne, jestli se nepletu.
BTW: v tom druhém verši škrtněte to mě. Neumím číst a psát. Pardon.
    


Re: Rád se přidávám - Athenis (web)
(11.02.2004 15:05:28)

Film, Společnost mrtvých básníků je jedním z mích nejoblíbenějších. Protože diváky nutí se zamyslet nad tím co vůbec dělají a proč.
    
HotLinks
Zpět na článek