Je několik (asi patnáct) českých bloggerů které mám rád (a jednu bloggerku přímo miluju). Ostatní mi nevadí, občas si je přečtu, občas okomentuju, občas oni mne, a jinak udržujeme zdvořilý nezájem jeden o druhého. S jednou výjimkou.

Nezlobte se, ale jeho jméno neuvedu. Toho člověka osobně neznám a nerad bych mu křivdil, třeba je to okouzlující milý člověk. Ale já s ním nemám po internetu dobrou zkušenost.

To že máme odlišné názory na EU a na marketing ponechme stranou. Se spoustou lidí mohu mít odlišné názory a přitom mezi námi zůstane určitý respekt a náklonnost sui generis. U něho je to trošku jiné.

Když jsem začal psát Bloguje.cz, diskutovali jsme na mailových fórech o tom, jak by se ta služba měla jmenovat. V té době jsem uvažoval nad doménami blogy.cz nebo weblogy.cz. Jaké bylo mé překvapení, když jsem chtěl jednu z těchto domén zaregistrovat a obě už byly obsazené. Nemusím snad dodávat, že právě výše nejmenovaným bloggerem.

Napsal jsem mu, že bychom o jednu z nich měli zájem, takže pokud by snad jednu z nich nepotřeboval... A jeho odpověď mne překvapila. Psal něco v tom smyslu, že jsme pořád vykřikovali v konferencích jaké domény chceme, tak si je zaregistroval. A že nám tedy jednu přenechá...

Zarazilo mne jeho chování — on tedy vidí v konferenci, že bychom měli zájem o doménu, tak hupky dupky nakluše na NIC a zaregistruje si ji.

Nepředpokládám, že počítal s tím, že bych mu za milostivé přenechání domény něco platil. Ale ani nevěřím tomu, že si doménu obsadil proto, aby nám ji nevyfoukl někdo jiný... V tom případě by přeci poslal mail: „Helejte, zaregistroval jsem ty domény co chcete, aby je někdo neobsadil, až je budete chtít, ozvěte se...”

Včera jsem se bavil po ICQ s řetězkou a tuhle historku jsem jí vyprávěl. A ona mi řekla, že se jí stalo totéž, že si doménu, kterou ona chtěla, zaregistroval taky někdo jiný. A ejhle — byl to ten samý člověk! Ona mu naivně po ICQ prozradila, že by o tu dotyčnou .com doménu měla zájem a on nelenil a obsadil ji. Alespoň mně to takhle řetězka popsala. Že prý ho nežádala, aby to udělal za ní, on to prostě udělal a pak ji tu doménu nabídnul, že ji přenechá...

Neznám jeho pohnutky a jeho chování nerozumím.

Ale za to všechno dohromady ho nemám rád.


Update: Dotyčný se mi ozval na ICQ a napsal mi, že věci se mají jinak než jsem byl informován. Napsal že jsem ho urazil, protože jeho pohnutky byly čisté a on chtěl pomoci. Budiž. Můžeme ještě diskutovat o formě pomoci, která podle mne není zcela šťastná, naopak vypadá na první pohled docela podezřele, ale nechme to být.
Takže — Davide, omlouvám se za to, že jsem Ti podsunul nekalé úmysly.

PS: Než mne začnete ukřižovávat, přečtěte si WhiteDogovu úvahu o pomáhání.