Zejména na manažerské pozice, pro práci s počítači a INTERNETEM, zaškolíme. Dostali jsme doporučení na Vás, od vašich přátel.

Tak dopis, kde bylo něco podobného, a ještě mnohem více, jsem ten den viděl mnohokrát.

Kamarád uspořádal před pěti lety jakousi akci. V hlavním sále velkého domu. Takového, které si pro sebe budovali za minulého režimu papaláši, aby se měli kde modlit ke svým bohům — Marxovi, Leninovi a dalším. Po roce 1989 se z obřího domu stalo sídlo mnoha institucí s několika sály, několika salonky a mnoha kancelářemi.

Ze sálu byl vchod do menšího, příjemně zařízeného salonku. Do kterého by se vešlo asi 40 lidí.

Tak jsem se svými kumpány zajišťoval zdar akce mého kamaráda. Odpoledne kolem nás prošla skupinka několika rádobyseriózně vyhlížejících dam a pánů, kteří zapluli do salonku, kde se zamkli.

Asi hodinu nato (bylo tak 17 hodin) se začali trousit starší lidé. Chvíli se procházeli po sále a napjatě na něco čekali. Pak jeden starší pán vyndal jakýsi dopis, strčil mi ho pod nos, a zdvořile se zeptal, jestli bych si to nepřečetl, zda nevím o co jde.

Dopis byl zhruba tohoto znění (přesně si to nepamatuji, je to již mnoho let):

Vážená paní, pane,
Dostali jsme na vás doporučení od jednoho vašeho blízkého známého. Byl jste nám představen jako spolehlivý a pracovitý člověk. A takové právě hledáme.
Naše společnost je jednou z největších ve svém oboru. Pro naši plánovanou expanzi sháníme slušné a poctivé lidi, kteří by přispěli k rozkvětu a další prosperitě naší, i našich zaměstnanců (tedy vás). Jedná se o pracovní pozice více druhů — sháníme sekretářky, manažery, odborníky přes počítače a INTERNET a další. Nemějte obavy, pokud něco z toho zatím nezvládáte, naši spolupracovníci Vás rádi zaškolí.
Pokud tedy chcete pomoci nám, ale předev?ím sobě, a láká vás perspektivní práce na plný nebo volný pracovní poměr, dostavte se prosím dne xx.xx.xxxx v 18:00 hodin do xxxxxxxxxx , kde vám rádi vysvětlíme další podrobnosti. NEJDE o prodej!

Něco mi bylo podezřelé. Společnost hledá mladé a dynamické managery, a místo toho přijede zájezd důchodců. A pak jsem si vzpomněl. Na salonku totiž od rána byla cedulka „REZERVOVÁNO” a jedna naše kamarádka, pracující v tom domě nám řekla, že si tu místnost zamluvil někdo od Herbalife.

Řekl jsem tedy seniorům něco jako „jasně, vim, to je herbalajf.” Následovalo šeptání, jak si veteráni mezi sebou sdělovali tuto novinku, a část z nich se začala mít k odchodu. Když tu se otevřely dveře od salonku, vylezl manager a řekl: „tak dámy a pánové, pojďte dál, už se těšíme na setkání s vámi.”

Většina důchodců, zřejmě ze zvědavosti, zaplula dovnitř. Dveře se zavřely, a my ztratili se staříky kontakt. Zevnitř nabylo nic slyšet — kromě občasného potlesku a výkřiků „WOW!!!”

Za hodinu dědečkové a babičky vylezli. Za nimi manažeři a manažerky, loučili se s nimi.

Pán, který po mě prve chtěl objasnění, se ke mě přitočil a říkal „Ano, byl to herbalajf. Žádná sláva teda, to vám řeknu, nashle.”

Pak senioři odešli a znudění manažeři začali obcházet sál. Jedna poněkud obézní mladá dáma se ke mě přitočila a říkala mi „tohle byste měl zkusit, tak se vydělávají peníze” a cpala mi do ruky nějaký dotazník, ve kterém jsem měl vyplnit všechny možné míry a váhy, co jich na těle mám.

"Co vlastně nabízíte?" zeptal jsem se kypré dámy. „Prostředky pro zdravou výživu a hubnutí” odpověděla dáma a usmála se, až se na ní tuk rozvlnil. „Tak hodně štěstí” popřál jsem ještě zdvořile.

Jak jsem dodatečně zjistil, všichni důchodci, kteří se prezentace zúčastnili, trpěli nějakými zdravotními neduhy.

Pokusil jsem se vcítit se trochu do situace obou stran.

1) Důchodci přijde nabídka na práci. Kdo dnes zaměstná staršího člověka, obzvlášť nemocného? A každá koruna je přece dobrá. Tak proč to nezkusit. Kdyby nabídli něco seriózního — třeba místo vrátných pro pány a pomocnou sílu v kuchyni pro dámy, bral bych to. To že se nechali nachytat a mysleli si, že se z nich stanou na stará kolena manažeři a pracovníci s počítači bych přičítal jejich naivitě.

2) Společnost Herbalife potřebuje prodávat. Kdo je lepším klientem pro zdravotní preparáty, než nemocný člověk. Je potřeba takové lidi nalákat i za cenu lži. „Však my to těm dědulům vysvětlíme!” Na akci se prodávaly jakési základní balíčky zdravých nesmyslů, cena byla kolem tří tisíc korun. Několik seniorů si je koupilo...

Vše se odehrálo před pěti lety. Ale nemyslím si, že by agresivní firmy typu Herbalife něco na své taktice změnily. Byznys je záležitost ostrých loktů, prodávat se musí. A ti stařečci si i mohou vydělat prodejem, když podepíší smlouvu a zaplatí směšný vstupní poplatek ve výši několika tisícikorun. Vše bylo v jejich zájmu, kdo zaváhá nejede a tak dál.

A tak jsem toho večera stal na slovo „herbalajf” a všechny podobné vychcánky a podvodníky alergický. Ať si prodává kdo chce co chce, je to jeho věc. Ale lákat lidi naprosto lživým způsobem na prodejní akce mi přijde sprosté.

Škoda, možná by mi také dali příležitost, jak s jejich pomocí docílit stavu „já sám vydělávám až 15000,- Kč týdně a sháním spolupracovníky, kteří si chtějí také tak vydělávat.” Moje chyba...