Schválně, co se vám vybaví jako první výraz místo těch tří teček?

Nejen že je všechno o něčem. Navíc do toho i jdeme...

Na začátku se šlo do Snickers a už tenkrát mi to nepřipadalo moc logické. Jdi je imperativ slovesa jít, tedy pokyn někomu k chůzi. Spojení s předložkou do se používá pro určení cíle pohybu. Jdi do auta, jdi do ložnice, jdi do té budovy vlevo... Kde leží Snickers, abychom do nich mohli jít?

Navíc lze dovodit, že pokud jdu do, tak na konci cesty i vstoupím do.... Kdybych nevstoupil, tak bych šel k...

Dnes jsem si přečetl, že moderátor Snídaně s Novou jde do Stinga. Představil jsem si, jak jde do Stinga, jak do něho vstupuje — fantazie zapracovala a já si uvědomil, že je něco špatně.

Ano, nerozumím tomu spojení. Intuitivně chápu, že autorka chtěla říct cosi o tom, že dotyčný moderátor se bude nějak zabývat Stingem (z článku vyplynulo, že bude zpívat jeho písničky) a také nějak tuším, že to vzniklo zobecněním výrazu „jdi do toho!”, který vyjadřuje pokyn „ano, začni s tím” a podle všeho vznikl z ustáleného spojení „jít do něčeho po hlavě”. Podobná rčení jsou třeba „pusť se do toho” nebo „dej se do toho”, která jsou podobně logická (spíš nelogická), ale už jsme si na ně zvykli.

Tak jen doufám, že za čas neuslyším v reklamě na Budvar spojení „jdeme do piva”. I když jsem párkrát v restauraci zaslechl, že někdo „půjde do polévky”, drsnější „půjdou do knedlovepřozela” (ve významu „objednám si, zkusím...”)

S tím souvisí otázka — jak často je třeba do něčeho jít, aby bylo možné to sjíždět? Někdo sjíždí furt dokola Matrix, někdo sjíždí pohodovej hip-hop, moderátor Snídaně předpokládám teď nějakou dobu sjížděl Stinga, jinak by do něj přeci nemohl jít na nějaký slušný úrovni.

Uáááááá!

A teď mě omluvte, skočím si do chleba s paštikou, nějak mi vyhládlo...