Jedno velké trauma mě v mém životě stále pronásleduje. Nikdy jsem nejedl ostré jídlo. Myslím tím pochopitelně jídlo patřičně okořeněné, aby si chuťové buňky přišly na své.

Nepleťte si prosím pojmy pikantní a ostrý. Pikantní může být třeba i kandovaný zázvor (tfuj!), ale ostrý určitě není.

Pod pojmem „ostré jídlo” si představuji cosi, co příborem nabírám po maličkých soustíčkách, s vrcholnou opatrností vkládám do pusy a pak si vychutnávám slastnou bolest, po každém soustu trochu jinou. Leč neměl jsem nikdy štěstí se takového jídla dobrat.

S kolegy nebo známými jsem navštívil několik mexických restaurací. „Tam pojď, dáš si jídlo a nesníš to, to řeže jak břitva” varovali mě. Jak v Mezcalu, tak zejména v restauraci Azteca vaří skutečně výborně. Takové Chilli con carne nemá chybu. Tedy jednu ano. Čekal bych, že to jídlo bude aspoň trochu ostré. Jak v Mezcalu, tak v Aztece si k tomuto skvostnému pokrmu přiobjednávám misku feferonek. Přesto se o jídle nedá říct, že by se byť jen přibližovalo tomu, co si představuji pod pojmem „ostrý pokrm”.

Dával jsem si v Aztecu s kumpánem na pracovním obědě kuřecí Chilli con carne, pochopitelně i přes přídavek misky feferonek mdlé chuti. Vedle přisedly dvě starší dámy a chtěli si dát něco k obědu . Zeptali se tedy servírky, jestli je to Chilli con carne ostré. Servírka odpověděla, že je to velmi ostré jídlo. Zaslechl to kamarád a nahlas se ohradil, že to není pravda, že je to jídlo sice výborné, ale o nějaké ostrosti se nedá mluvit.

Možná je to dané mojí zvýšenou odolností. Jednou jsme byli s výše zmíněným kamarádem pozváni k známému vařit guláš. On vařil, já jsem dochucoval kořením.

Předem jsme upozornili zbylé tři hosty té pamětihodné žranice, že to uděláme trošilinku ostřejší. Ale že prý to nevadí, „my máme plechový huby, sníme všechno, jen se to nebojte pořádně okořenit”. Tak jsme okořenili.

Dopadlo to tak, že jsem celý guláš jedl jen já a můj podobně postižený kamarád. Ostatní pozvaní, kteří se holedbali svými plechovými hubami, snědli několik soust a prohlásili, že něco tak příšerně pálivého se nedá jíst, že to s jídlem nemá nic společného.
Mě ale gulášek moc ostrý nepřipadal.

Je také důležité si uvědomit, že i u ostrého jídla musí být cítit chuť. To znamená, že pod vrstvami pálivosti musí být cítit, o jaké jídlo se jedná, jaké sousto je slané, jaké sladkokyselé, a jaké má nějakou další z tisíců příchutí.

Je omyl myslet si, že pokud do jídla přisypu plný pytlík chilli koření, přidám pár sušených feferonek a kdoví co ještě, že dostanu ostré jídlo. Ne, dostanu blivajz. Udělat ostré a chutné jídlo musí být jistě velké umění. Jako důkaz budiž přijato moje tvrzení, že protože jsem nikdy nic ostrého u nás nejedl, tak asi žádný rodilý Čech nic takového ani ukuchtit nemůže, protože na to nemá talent. A tak jsem u nás kvalitní ostré jídlo nikdy nejedl, jak jsem již zmínil v úvodu tohoto příspěvku.

Tak se ptám: existuje v Praze nebo okolí nějaký podnik, kde by uspokojili moji touhu po ostřejším jídle? Nebo si budu muset počkat, až poletím v zimě na dovolenou do Indočíny?