Rozhodl jsem se navázat na White Dogův článek Komu vyprávět vtip a sepsat menší elaborát na téma „jak”. A protože není jediný univerzální způsob, nebudu psát o tom, jak vyprávět, ale o tom, čemu se při vyprávění vyhnout.

Takže mé rady jsou použitelné pro každého, kdo zná alespoň jeden vtip a bojí se, že se mu lidé budou smát.

První univerzální rada je tato: Smějte se vlastnímu vtipu ještě než ho dořeknete! Pokud budete říkat "...a ten chlápek, heheheheeee, von tam, hehehe, no prostě přijde, heheheee, a povídá jim... heheheeeeeee", k tomu si budete utírat slzy od smíchu, plácat se do stehen a hýkat tak, že vám nebude rozumět, garantuji vám, že se nikdo nezasměje. Tím spolehlivě zabijete sebelepší vtip.

Druhá univerzální rada: Říkejte vtip natřikrát a opravujte se! Pokud chcete dosáhnout černého pásku v disciplíně „zabiják vtipů”, řekněte vtip, v půlce se zaražte, řekněte: „Vlastně ne! Já to řek obráceně!”, zopakujte ho v jiné podobě, pak řekněte „Vlastně ne, ne, dobře to bylo!” a pak už je to jedno, už jsou stejně všichni otrávení.

Třetí univerzální rada: Pointa není důležitá! Říct před koncem vtipu „Jé, já zapomněl, jak to je...” je velmi spolehlivé — ale poněkud amatérské. Opravdový mistr pointu zvojtí, například ve vtipu založeném na slovních hrátkách (a takových je asi většina) zvolí jiná slova, prohodí je nebo jinak zmrší. Příklad: „Proč policajti lížou hodinky? Protože Tik Tak má málo kalorií!” — slabý vtip, ale někdo se může zasmát. Pokud ale řeknete „Protože Mentos je bez cukru!”, nezasměje se nikdo! (O tomhle postupu mluvil Miroslav Donutil.)

Tyto rady můžete použít i při vyprávění vtipů, kterým nerozumíte. Následující rady ale užijete pouze tehdy, pokud vtip chápete a dokonce rozumíte i tomu, co je na něm vtipného.

Čtvrtá rada: Použijte komickou výslovnost tam, kde není zapotřebí! Trik používaný některými televizními vypravěči vtipů. Příklad: „Baví se dva v base: Za co sedíš? — Kvůli slepicím! — Tys ukrad slepice? — Neukrad. Ty bestie vyhrabaly tchýni!” To je průměrný vtip, založený na slovní komice. Pokud ho chcete spolehlivě zabít, podejte ho tak, že jeden bude šišlat a druhý ráčkovat! Tak se všichni soustředí na vady řeči a vtip samotný zapadne.

Pátá rada: Každý vtip si vystačí se třemi postavami: „Jeden”, „druhej” a „avon”. Vhodné zvlášť u delších vtipů. Pokud ho podáte stylem "Jeden říká druhýmu.... a von na to... a von na to... a von povídá... a von mu říká... a von se zasměje a povídá...", tak u druhého, nejpozději třetího avonu posluchač ztratí nit a nehrozí, že by vtip pochopil nebo se mu nedejbože zasmál!

Šestá rada: Jen žádné hraní! Na tohle je machr Eduard Hrubeš, který v Neváhej a toč říká vtipy tak, jak jsou napsané na papírku. Sledujte ho při tom: Vtip nerozehraje, přečte ho stejně jako burzovní zpravodajství, pouze se školenou „moderátorskou” dikcí. Dělejte to jako on. Nedej Bože, abyste vtip ozvláštnili, vyprávěli ho pokaždé jinak nebo snad vyprávění doprovázeli „řečí těla”! A nezapomeňte: Pouze spisovně! Hovorová řeč je tabu! Každý vtip je pevně daný a pokud je jednou ve vtipu napsáno „Novák” a „Dvořák”, musí to být tito dva i kdyby trakaře padaly (a čáp ze skály sral, jak říká D-Fens). Veškerá improvizace se přísně zapovídá!

A konečně sedmá rada nad zlato: Vyprávět vtipy umí přeci každý! Jediné co potřebujete je koupit si Trnky — Brnky, zapamatovat si pár vtipů a pak je dychtivě vyprávět kolegům či spolustolovníkům pro pobavení! Delikátním mistrovským kouskem je počkat si, až bude někdo říkat vtip, který sami znáte, a se slovy "ne ne počkej já to řeknu sám" zabít vtip, který vyprávěl někdo jiný! Uvidíte, že si o vás všichni začnou povídat, jaká jste veselá kopa a dobrá parta!

A na závěr, jak jinak, ilustrační vtip: Chlapík si přisedne do kupé, kde sedí čtyři další a velmi se baví. Jeden vždy řekne číslo, třeba „Dvacet šest” — a ostatní se začnou hrozně smát. Když se vysmějí, další řekne „Osmnáct!!!” — a znovu výbuch smíchu. Chlapíkovi to nedá a zeptá se: „Prosimvás, čemu se smějete a proč říkáte ty čísla?” Jeden ze společnosti mu odpoví: „No víte, my se známe dlouho, často spolu jezdíme a vyprávíme si vtipy, takže je už všechny známe. No a tak jsme si je očíslovali a abychom ušetřili čas, říkáme jen ty čísla...” Chlapík povídá: „To je skvělej nápad! Můžu to zkusit?” Ostatní přikývnou, tak chlápek řekne: „Padesát tři!” — a nikdo se nesměje. Chlapík se zeptá: „Copak? To je nějaký slabý vtip, ta třiapadesátka?” „Ale kdepak, vtip je to dobrý... Ale jak jste to řekl — člověče! Vy vůbec neumíte říkat vtipy!”