Nevím čím to je, ale od té doby, co spolu s White Dogem píšeme tyto stránky, tak se nám synchronizovaly i jiné činnosti. Například dovolená.

Když jsme někdy zhruba v březnu přemýšleli, kam se ze Špidlistánu odstěhovat, tvrdila moje žena, že je to se mnou těžký, protože neumím jazyky. Tedy — německy vůbec a anglicky jen čtu. Takže jsem navrhl, že bychom mohli odjet do Francie, kde by se naše jazykové schopnosti srovnaly, protože moje žena, i když má filologické vzdělání, je přeci jen orientovaná víc na germánské jazyky. Dokonce bych na tom byl líp, protože francouzsky znám asi deset slovíček, což je o tři víc než zná ona.

Je zvláštní, jak se člověk mění. Před několika lety bych si nedovedl představit, například, že strčím svou ruku do huby dobrmanovi. A ejhle, je to tu, občas není zbytí a prsty mezi dobrmanské čelisti strčím. Stejně tak jsem si ani ve snu nepředstavil, že bych někdy jel dobrovolně podruhé do Francie. Má averze k Francouzům byla všeobecně známá. Jenže člověk míní... Po první návštěvě Paříže mi začala Francie připadat už míň hrozná a po návštěvě Říma mi Francie připadá dokonce i snesitelná.

Navíc manželka neustále otravovala, že chce vidět zámky na Loiře.

Vzpomněl jsem si taky na to, že minule jsem si při jízdě z hotelu na letiště všimnul kousek od silnice stojící rakety Ariane, a že jsem prohlásil: „Až budeme příště v Paříži, tak se tam zajedu podívat!”

Nakonec se nám tedy podařilo skloubit jak výlet na Loiru (manželka), tak muzeum letectví a kosmonautiky (já), k tomu navíc přidat pobyt na Azurovém pobřeží a cestu expresem TGV. Takže pokud budete příští týden něco ode mne nutně potřebovat, zejména třeba jako něco naprogramovat nebo adminsky zasáhnout na Bloguje, tak vězte, že váš problém budu vnímat velmi proaktivně a že mi v tu chvíli bude naprosto šumafuk!

Juchů! Dovolená! Příští neděli nashledanou...