Vzpomněl jsem si na nedávný Arthurův příspěvek Za psychologii krásnější. Žiju v přesvědčení, že kdo jde k psychologovi, nemá to v hlavě v pořádku. Což je samozřejmě blud, už proto, že nikdo takový, kdo by to měl v hlavě v pořádku, neexistuje. Takže tohle moje přesvědčení berte jako provokaci, já už jsem takový provokatér.

Pár knížek na téma psychologie jsem si také přečetl. Ne proto, abych se tím zabýval systematicky. Spíše k rozšíření všeobecného rozhledu. A narazil jsem na zajímavou věc.

Existují takové speciální otázky, na které se těžko odpovídá. Příklad: Z hořícího domu máte někoho zachránit. Je tam vaše matka, vaše manželka a dvě vaše děti. Dům každou chvíli spadně a vy asi nestihnete zachránit všechny. V jakém pořadí budete zachraňovat?" Těžké, že? Matku máte jen jednu, tu vám nikdo nenahradí. Manželku si můžete sehnat jinou, a i děti můžete mít další. Tahle podivná úvaha není z mé hlavy, v té knize se objevila jako ilustrační. A nebylo tam zachraňování z hořícího domu, ale z řeky.

Tak to je fakt humus, uznávám. Ale jako ilustrační otázka to snad nebylo nejhorší.

Setkal jsem se ale s půvabnější otázkou. Dal jsem ji cvičně několika lidem, a odpověď mě překvapila. Tak tu otázku dám vám, a také se nechám překvapit.

Někdo vám nabídne strávit rok na nějakém místě, kde se budete mít jako v ráji. Všeho dostatek, jakékoliv myslitelné rozptýlení nebo slasti ihned k dispozici. Ale po roce byste se vrátili do normálního života a všechno zapomněli. Ani byste nevěděli, že jste někde byli. Přijali byste nabídku?

Aktualizace: na tu otázku ohledně zachraňování příbuzných neodpovídejte, to byl jen ilustrační příklad z jedné knihy. A nebo odpovídejte, jestli máte chuť. Já bych odpovědět nedokázal, protože manželku ani děti nemám