ve které se dozvíte, jak to všechno dopadlo, jestli si Francesca vzala Javiera a kdo byl tajemný muž v černé masce.

Teď jste názorně viděli ukázku klamavé reklamy! Žádný Javier, žádná Francesca, jen dokončení recenze Softwarových novin (viz předchozí část) a závěrečné shrnutí...

Druhé číslo, které se mi dostalo do ruky, bylo číslo 11/2004. Hlavním článkem byl velký přehled pobočkových ústředen, což je téma, které mě zajímá — už jen proto, že teď v práci s jednou takovou bojuju ve snaze přimět ji, aby přepojovala hovory tak jak si zákazník vysnil. Čili článek jsem přečetl celý, informace mne zaujaly a uvidíme, jak se potlučou nebo nepotlučou s tím, co mi k tomu řeknou ostřílení praktici telefonie od nás z firmy.

Následují krátké recenze software — přehrávač a program na montáž panoramat. Vzhledem k tomu, že jsem velmi konzervativní a osvědčené řešení měním za jiné jen v případě nejvyšší nouze, mne ani jedno nezaujalo. (O mé konzervativnosti svědčí například i to, že od roku 1992 používám na správu souborů stále ten samý program, akorát s jiným jménem — nejprve to byl NC, pak DN, pak WinCmd, teď TotalCmd.)

Následuje článek o programu Steganos Security Suite, což je pro mne osobně velmi zajímavé téma a hodilo by se do mého seriálu o šifrování, pokud ho vůbec ještě budu dopisovat. Steganos Security Suite jsem si nechal „po ruce” pro případ potřeby... Jeden nikdy neví.

Install Anywhere — Java? Děkuji, nechci. A za sto klacků už vůbec ne! Software pro virtuální počítače VMware jsem používal před dvěma lety, kdy jsem si psal vlastní kernel v assembleru a testoval jsem ho právě v emulátoru BOCHS a VMware. Takže tenhle článek mne zaujal.

Další program, co se motá okolo fotek, tentokrát Nero PhotoShow. IMHO zbytečnost. Nvu — editor HTML stránek? WYSIWYG editor HTML nechci, nepotřebuju, takže ani recenzi číst nebudu.

Následuje opět hardware: Desktop, notebook, GPS palmtop, tiskárnofaxoscanner, LCD monitor, další scanner, foťák, mobil, vypalovačka — jen přeletím okem. Tohle jsou přesně ty druhy výrobků, které nekupuju nebo které kupuju až ve chvíli, kdy je potřebuju. Pak se ovšem rozhoduju spíš podle informací a srovnávacích testů na internetu, který je pro takové věci operativnější.

Eurotel Data Expres... Haha... Mám s tím své zkušenosti, tak jsem si článek přečetl. A nedozvěděl jsem se nic nového.

SMC Barricade — leží mi támhle na skříni a zuřivě bliká LEDkama. Pročítám si to s takovým pocitem, jako když si čtu článek o Budějovicích — tedy „Tak co o nás píšou?” Bla bla bla, obecné povídání, něco o nastavení, hm, jako popis produktu dobré.

SpamPal je zajímavý a užitečný program, článek jsem si přečetl a program jsem si stáhnul.

Následuje článek o Outlooku... Naštěstí tuhle zhůvěřilost nemusím používat a ostatním radím totéž, takže mne jemné nuance důmyslného nastavování kontroly úkolů naprosto nezajímají. Přeskakuji. Data mining — stejné jako minule. Historie výpočetní techniky taky. Článek „Někdo rozmisťuje monitory...” jsem začal číst, když mne nalákalo „řídké místo” s tabulkou, kde bylo uvedeno, že 90% IT projektů se zpozdí atd. O tři odstavce dál mne to přestalo bavit. Asi nejsem cílová skupina tohoto článku. (Ale kdo tedy je? Manažer? A bude manažer číst SwN?)

Další článek s explicitním názvem „Ukrytý text” se zabývá steganografií. Viz výše. Článek je obecným přehledem a úvodem do problematiky. Možná je i „nejprogramátorštějším” článkem v tomto čísle SwN — načrtává totiž i princip algoritmů popisované techniky. Škoda že je tak krátký a škoda, že jediné dva obrázky neslouží k ilustraci problému nebo algoritmu, ale je to jen nicneříkající okénko nějakého programu a titulní strana staré knihy. Informační hodnota obrázků je tedy mizivá.

Článek o moderních počítačových sítích hraje podobnou roli jako článek o bezpečnosti v předchozím čísle — nic nového, ale jako shrnutí a zopakování je to dobré.

Rozhovor s Ivanem Hábovčíkem z APC mne během prvních tří odstavců nezaujal. Článek o ACERu taky ne. Ani ten o Invexu. Za ním jsem objevil článek o Backgammonu s podtitulem Programování náhody. Pustil jsem se do čtení, přečetl jsem si o pravidlech backgammonu, o historii hry, nějaké teorie zahájení — a šmytec! O programování nic, o náhodě jen špetka... Ale vzhledem k tomu, že jde o seriál, bude možná „ta pravá náhoda” popsána v dalších číslech.

A konec, jako minule, tvoří fejetony a přehled literatury, obojí jsem si přečetl s chutí.


Takže jaký je můj závěr?

To, co jsem v odborném časopise hledal, tedy zajímavá programátorská témata, rozebraná poněkud podrobněji a s bohatým odkazovým aparátem, jsem nenašel. Nenašel jsem nic, co bych jako programátor mohl přímo použít nebo co by mne upozornilo na zajímavé postupy, techniky či programátorské nástroje, které bych chtěl / měl / mohl používat. Zato jsem našel recenze spousty programů, které programátor až tak moc nepotřebuje (fotoalbum...), recenze hardwaru (ale — on ten časopis přeci musí z něčeho žít!), návody na nejrůznější programy (které programátor stejně nečte) — tedy spoustu tipů pro „uživatele PC” a informací pro „zvídavé uživatele PC” (to je ten nebezpečný druh, tzv. polodouci), ale pro člověka, který se tímhle šarlatánstvím živí, jsem nenašel nic.

Možná jsem od SwN čekal něco, co nemohly nabídnout. V podtitulu mají napsáno „o počítačích s názorem, přehledem a nadhledem”. A v tom je asi zakopaný pes! Já totiž hledal časopis „pro programátory od (nejen) programátorů o programech a dalších věcech, co programátora zajímají”. Ale takový asi nevychází. Taky proč by měl vycházet? Vždyť cílová skupina (=programátoři) je jen droboučkou podskupinou lidí od počítačů. Podobně jako „opraváři aut” jsou jen drobnou podmnožinou „lidí s autem” a časopis „Automechanik” by rozhodně nemohl konkurovat časopisu „Auto moto”. Tak to je a asi i bude... „Programátoři”, byť i „se širokým záběrem”, nejsou vhodná cílová skupina. Bohužel asi ani pro Softwarové noviny.