Tak si tak pročítám příspěvek a vzpomínám a jímá mě nostalgie.

Vzpomínám si na popálené prsty, na smrad z kalafuny a pájecí pasty Eumetol, na všechny ty kondenzátory, odpory, potenciometry, diody a tranzistory, na ta léta nad dřevěnou deskou, na pročítání Amatérského rádia...

A pak později na Kyber-1, na první pokusy s integráčema, na časy, kdy katalog integrovaných obvodů Tesla byl mou biblí... Na ty časy, kdy mikroprocesor MHB8080 stál 120 Kč (ale k sehnání nebyl), kdy bylo možné navrhnout a postavit si počítač z integráčů doma (a kdy to člověka i bavilo, protože bylo pravděpodobnější, že nakonec počítač mít bude, než kdyby ho chtěl koupit v obchodě), na úplně nedostatkové sedmisegmentovky LQ410, na všechny ty báječné zkratky 102NU71, GA201, MAA741, MH7493, 1PP70, KC507, KU611... Všechny jsem je měl v ruce, všechny jsem je odpálil...

Na jména jako je Eduard Smutný nebo Ladislav Zajíček. Na Mikrobázi. Na 602. ZO Svazarmu a klub spectristů pod Juliskou (na to jsem už nostalgicky narazil v diskusi s Medvídkem Pú). Vzpomínám na své sešity, popsané a pokreslené schématy zapojení různých věcí... Na všechna ta skvělá schémata, která jsem chtěl realizovat...

Dneska už to pro mne nemá to kouzlo, jaké to mělo v těch třinácti — patnácti letech. Občas mívám cukání sáhnout po těch starých časopisech a postavit si třeba jednodeskový mikropočítač, ale napadá mne: Proč? Doba amatérů, pájejících doma počítače, asi skončila. (

A když mi před nedávnem Hub líčil, jak sehnal procesor Z-80 a udělal z něj blikač, to mi až bylo smutno. Ale to Hub nepochopí. A je to dobře. Snad — až mu za pár let bude někdo líčit, jak sehnal Palm a udělal z něj skvělou zarážku ke dveřím, tak si vzpomene.

Někdy Ti, HUBe, trochu závidím... Já mít v Tvých letech v ruce procesor Z80, tak kolem něj chodím jako kolem svátosti. A ty — blikač!