Mám od mládí takový jeden sen. Už jsem tu něco naznačoval a minulý týden to na mne opět dolehlo: Ano, chci si splnit sen, který mám od svých deseti, dvanácti let, sen o vlastním počítači.

Psal se rok 1983, 1984 či 1985, nepamatuju se přesně. V tom bezčasí husákovské normalizace byl stejně jeden rok jako druhý. V té době jsem odebíral Amatérské rádio a VTM a objevoval jsem mikroelektroniku. Pamětníci si vzpomenou na MHB 8080A za sto dvacet korun, určitě si vzpomenou i na modré Amatérské Radio nevím z kterého roku, kde byla popsána stavba počítače JPR-1 (od Eduarda Smutného, autora počítače Ondra, člověka, který několik let poté navrhl řadič floppydiskové mechaniky postavený z časovačů 8253 — holt socialismus přál improvizaci...) A já v té době chtěl mít alespoň blbou programovatelnou kalkulačku.

Občas se objevily i návody na stavbu jednodeskových počítačů s displejem ze sedmisegmentovek a hexadecimální klávesnicí, jako třeba BOB-85 (s procesorem 8085). Vzpomínám si na ty sešity, které jsem pokreslil nejrůznějšími zapojeními, bohužel nikdy nerealizovanými. Pro každé z těch zapojení jsem dokonce psal i základní programové vybavení, psal jsem to v instrukcích assembleru. Ale nikdy jsem nic z toho nerealizoval. Pro třináctiletého kluka bylo přeci jen 120 socialistických korun moře peněz — a to bylo jen za procesor! Pak jsem dostal od rodičů ZX Spectrum a mohl jsem na pár let zapomenout na všechna ta zapojení s obvody Z80, 4116, 8255 a dalšími...

Pak jsem si, někdy ke konci 90. let, opět na ten svůj sen vzpomněl. Totiž, abyste věděli o co jde: Já chci nějaký jednoduchý počítač, malý a nesériový, a chci být ten, kdo mu dá život. Napíšu si pro něj operační systém, napíšu si pro něj aplikační programy, překladače a podobné věci. Takový, který nebude mít nectnosti ZX Spectra a budu na něm moci dělat to, co na Spectru nešlo. Já vím, že to někdo těžko pochopí, někdo si může klepat na čelo, ale já mám prostě takový sen. Můžete si říct: „K čemu to je, je to nepraktické mrhání časem a energií na něco, co je naprosto k ničemu...” Ano. Je to stejně nepraktické jako stavění modelů letadýlek, jako modely vláčků, ale jako zábava je mi to bližší než chodit na fotbal či hokej nebo do hospody, posilovny...

Když mi odešla síťová karta do ráje síťových karet, vytáhl jsem ji z PC a hraju si tu s ní. Koukal jsem se a vidím na ní krystal 20MHz, objímku na EPROMku, dvě LEDovky... A zase jsem si na to vzpomněl. Vytáhl jsem archivní Amatérská rádia a nostalgicky listoval a vzpomínal. Můj sen je jednoduchý: Jednoduchý počítač s procesorem Z80, 64 nebo 128 kB RAMky, 32kB EPROM, nějaké ty porty, jednoduchý zobrazovač, klávesnice, jako záznamové médium disketovka... Pro oživení nějaký emulátor nebo programátor EPROM, spojený s PC... Kdyby šlo jako zobrazovač použít starý PC monitor, joj, to bych byl na vrcholu blaha blahýčka (nebo blažíčka?) Ono by mi ani nevadilo, kdyby to bylo postavené na procesoru 68000, klidně se čtyřma megama paměti...

Přece dnes už procesor Z80 není nijak drahá záležitost, ani RAM nebude závratně drahá, pokud použiju klávesnici od PC, která stojí stovku, mohu ji připojit přes 8251. Pokud použiju disketovou mechaniku, která se používá v PC, pořídím ji za stovku. Řadič k ní za další. Nejdražší bude asi deska s plošnými spoji. Celé to odhaduju na záležitost několika tisícikorun. Ovšem k výrobě takového kousku bohužel nejsem vybaven. Chybí mi zásadní věci jako je třeba dílna a kvalitní páječka, stojanová vrtačka a osciloskop a logická sonda a podobné věci, které budou dražší než celá ta hračka a jen kvůli tomu se mi to rozhodně nechce kupovat.

Zkrátka je to můj klukovský sen. Sedím teď u PC a mohu s ním udělat cokoli, mohu si vymyslet kdejakou ptákovinu, jít v pondělí do krámu a koupit si to. Ale to není ono. Nevím, něco tomu chybí. Možná ta atmosféra 80. let, kdy byl počítač se 64kB paměti „dělo”. Možná ten věk...

Není to smutné, že klukovské sny nemůžeme realizovat kvůli nedostatku prostředků a pak, když už prostředky máme, je nemůžeme realizovat, protože nejsme kluci?

Napadá mě, zda neexistuje nějaký takový jednodeskový počítač jako stavebnice. Zda se nedají sehnat třeba hotové moduly, které bych si poskládal a pospojoval. Nebo zda není mezi čtenáři nějaký podobný exot jako já, který by zase dokázal počítač postavit, ale necítí se na jeho programování... Dokážete mi někdo poradit nebo nasměrovat? A prosím, inteligentní poznámky typu „tvoje starosti bych chtěl mít” nebo „jsi blázen a je to k ničemu” si nechte pro sebe. Úplně ideální vzkaz bude „Jo, hele, postavil jsem si kdysi počítač kompatibilní se ZX Spectrem podle návodu v Amatérku, leží mi to tu ve skříni, ale ještě funguje. Má to to co píšeš, 64 kilo RAMky, je v tom EPROMKA, když si jí přeprogramuješ... Mám k tomu i řadič disketový mechaniky, třiapůlky. A mám tu i emulátor a programátor EPROM, kterej si připojíš k PC, už to nepotřebuju, jestli chceš, prodám ti to za tolik a tolik peněz.” S chutí si pro to přijedu!

Tohle jsou moje vláčky, letadýlka, cínoví vojáčci a autíčka v jednom! Ale vypadá to, že se k tomu dostanu až v důchodu... Jenže to už Z80 bude v muzeu.


PS: Když jsem dnes ten sen chtěl líčit manželce a řekl jsem: „Toužím po tom od deseti let...” tak řekla „No to je pěkný, od deseti let... A já to teď odnesu...” (ona tedy použila drsnější variantu) Tak jsem to ani nedopověděl. Ženy, zvláště manželky snílků, bývají pragmatické a pro některé nápady svých manželů nemívají pochopení.

Aktualizace: Možná by stačilo, kdyby někdo měl na prodej SAM Coupé...