Šel jsem dnes na pracovní pohovor. Nemám zrovna extra nutkání měnit zaměstnání, ale co kdyby se našla práce, která se prostě nedá odmítnout? Šlo o české zastoupení velmi významné zahraniční firmy — obor IT, kancelářská technika a spotřební elektronika. A jak to všechno dopadlo? Nenakreslil jsem stromeček ani zviřátka.

Šel jsem na pohovor s tím, že nemám co ztratit. Pokud mě nepřijmou, mám stále solidní zaměstnání ve firmě, která patří k nejlepším ve svém oboru.

Všechno začalo tak, že někdy kolem 20. prosince minulého roku vyšel v jednom deníku inzerát, pomocí kterého výše nejmenovaná společnost sháněla nové spolupracovníky. Možná dokonce posily našeho týmu.
Za deset dní jsem odpověděl. Napsal jsem CV a dokonce i motivační dopis.
Za měsíc se ozvali. Že se mám ještě ten den (dnes) dostavit do sídla jejich firmy. Dokonce tvrdili, že je moje CV velmi zaujalo a že můj motivační dopis byl perfektní. Chvíli jsem se vymlouval, že nejsem na pohovor připraven a ani vhodně oblečen, ale oni trvali na tom, že to musí být dnes.

Tak jsem se k nim vypravil.

Už v recepci oné firmy (kterou mimochodem dobře znám a profesně proti ní nemám žádné výhrady) jsem nabyl dojmu, že něco nehraje. Když se mě recepční zeptala za kým jdu, a já řekl jméno, usadila mě ke stolku a řekla „tady počkejte, ještě je tady někdo před vámi.” To se mě pochopitelně dotklo, nejsem přece na pracáku, abych čekal až na mě přijde řada. Jsem kvalifikovaný odborník, a jako takový očekávám adekvátní přístup.

Ovšem to nejhorší mělo přijít. Paní recepční mi donesla papír a tužku se slovy „zatím to vyplňte”.
A na papíře bylo toto:
1) Nakreslete listnatý strom — nezáleží na Vašich výtvarných schopnostech — na tento úkol použijte samostatný papír A4.
2) Nakreslete dvě zvířata, která jsou Vám sympatická — jedno domácí, jedno volně žijící. Opět nezáleží na výtvarném provedení!
3) Napište krátký seznam pěti profesí, které by se Vám líbilo vykonávat (pokud by ve Vašem životě neexistovala žádná omezení). Napište také pět profesí, které byste nechtěl vykonávat za žádných okolností.
4) Doplňte číselnou řadu: 14, 4, 18, 22, 40, ..... (vyberte z těchto možností: 62, 64, 68, 76, 85).

A jak to celé dopadlo? Kvůli cviku jsem si vyplnil číselnou řadu, došel na recepci a oznámil, že nemíním kreslit kvůli osobě XY žádná zviřátka ani stromy, maúcta a nashledanou.

Důvod:
1) Kreslení stromu je nějaká psychologická metoda zaměřená na určité rysy osobnosti. Kdysi jsem strom kreslil na gymnáziu (kreslili jsme to všichni), ale psycholožka mi tenkrát stejně nevysvětlila, co moje kresba znamenala. Na pracovní pohovor jsem nešel kreslit stromy, ale zeptat se, co by obnášela moje práce, a zjistit, jestli by mi vyhovovala.
Obecně proti kreslení stromů nic nemám. Několikrát se mi stalo, že ke mě přišlo malé dítě, v ruce drželo papír a pastelku a říkalo „stlejdo, naklesli stlomeček.” Tak jsem nakleslil stlomeček a nic obtížného to nebylo.
Nebudu ale stlomečky kleslit nějaké pelsonalistce, že.
2) Nebudu kreslit zvířata, která jsou mi sympatická — a to proto, že mám rád přírodu obecně, a nechci upřednostňovat jedno zvíře před druhým.
3) Nebudu psát seznam žádných profesí. Prostě se mi nechtělo.
4) Číselnou řadu jsem doplnil a odešel.

Kromě toho mi v tom testu vadila jedna věc. Vincent Vega ve filmu Pulp Fiction to vystihl slovy „prosím by neškodilo”.

Prošel jsem za svůj život mnoha vstupními pohovory, leckdy náročnými. Ale blbečka ze mě nikdo nikdy nedělal.

Škoda. Společnost je to jinak zajímavá a její produkty osobně považuji za dobré.

Na druhou stranu — v mém současném působišti se mi nějak začalo dařit, takže by stejně byla škoda odcházet.

Aktualizace — teď jsem si vybavil, že mi recepční (sekretářka) v té společnosti ani nenabídla něco k pití. Ani kávu, ani čaj, ani vodu s bublinkami, ani vodu bez bublinek. A to se mi skutečně ještě NIKDY nestalo!

***************
Aktualizace

Dnes se mi z té společnosti ozvali. Že to tak nemám brát, že by si rádi domluvili nový pohovor. A slibovali, že žádná zvířátka ani stromy malovat nebudu. A že dají vědět s dostatečným předstihem, a kdy by se mi to jako nejlépe hodilo a tak vůbec...
Tak nevím... uvidíme