V poslední době jsem měl několik (zbytečných) pracovních pohovorů. Některé přímo v konkrétních firmách, některé v personálních agenturách. Rád se proto podívám, jaké zkušenosti mají ostatní.

Na těchto stránkách jsou stručně popsány nějaké postřehy z jednání v personálních agenturách.

Ovšem naprosto úžasný je odkaz pod článkem.

Pokud tohle neznáte, tak se prostě musíte podívat.

Co to pro mě znamená? Už nikdy nejdu do personální agentury. Možná ještě tak udělat si z těch nafrněných parazitů legraci. Ale pokoušet se sehnat práci přes agenturu — to opravdu ne.

Nejen pod dojmem toho odkazu jsem dospěl k několika závěrům.

Moc by mě zajímalo, kdo přijímal pracovníky těchto agentur. A jaká jsou kritéria pro práci „personalista”. Podle zkušeností, které jsem získal u pohovorů v agenturách — i když jich tolik zase nebylo — to zřejmě bude:
1) vzhled okravaťákovaného slizouna nebo okostýmované slepice
2) mírná šišlavost podmínkou
3) vyjadřování ředitele zeměkoule
4) pohrdavý pohled je nutností!
5) umění vyptávat se na naprosté ptákoviny typu „vašich 37 největších profesních úspěchů a co byste změnili ve svém životě za posledních 7 a půl roku”
6) absolutní arogance a nedostatek slušnosti
7) brilantní ovládání řeči těla — především vysílání takzvaných „negativních signálů”
8) používání nesmyslných frází typu „jakým způsobem by podle vás mělo proběhnout vykomunikování strategie mezi vámi a zákazníkem typu key account”

Před časem jsem četl tento článek legendárního zmrdologa D-Fense. Myslel jsem, že to autor přehání, že je zbytečně útočný, že příliš zevšeobecňuje. Kdepak! Má pravdu od A do Ž !

Názory, které jsem si v poslední době udělal:

1) Personální agentury jsou obyčejní příživníci, kteří netvoří žádné hodnoty
2) Firmě, která hledá zaměstnance přes personální agenturu, je třeba se velkým obloukem vyhnout. Důvod: zaměstnanci jsou pro ni pouhé položky v seznamu.
Pokud si na vás váš budoucí zaměstnavatel neudělá čas, a přijímá vás přes nějakou agenturu, tak si nedělejte iluze o tom, jakou úctu bude mít k vám a k vaší práci.
Naprosto však chápu, že velké společnosti mají vlastní personální (dnes je v módě říkat HR — Human Resource) oddělení.

Pozor na ty personální agenturisty. Chtějí z vás udělat bezpohlavní slizouny bez názoru — jinými slovy přetvořit k obrazu svému.