aneb Mandel (písniček) z osmdesátých (let).

Jo, nějak mě nebaví psát. Jednak mám práci s Bloguje, jednak jsem otráven lidmi a navíc mne už asi týden bolí na levé půlce prsou, okolo srdce až k levému rameni. Buď jsem nastydl, nebo mám nějaké kardiální onemocnění. Každopádně se omlouvám všem, kterým jsem neodepsal (Point) a všem, kteří po mně něco chtějí.

Ale ještě před tím, než mě klepne, bych tu měl malý hudební kvíz... Už před časem jsem vám nabídl několik ukázek z české produkce osmdesátých let. No a teď bych měl pro vás pokračování. Nabízím patnáct ukázek ze skladeb československých autorů a na vás je, abyste poznali autory a skladby. Tedy nic těžkého, protože v osmdesátých letech nic zajímavého v Československu nebylo. Nebo že by ne?

A na konci kvízu najdete převratnou novinku světodějného významu! (To aby byl ukojen chtíč těch, kteří jsou bez pointy ztracení.)

Ale teď už k hudebním ukázkám:

Ukázka 1 je tak jednoduchá, že to snad ani hádanka není. Tuhle písničku zná snad každý, komu je dnes mezi dvaceti a pětatřiceti lety... Takže odpovědětna otázku „kdo to hraje a jak se to jmenuje?” bude hračka! Elán, Kamaráti z desky Nie sme zlí.

Ukázka 2 je z jiného soudku, tentokrát skoro „undergroundového”. Jako zajímavost dodám, že frontmanovi téhle kapely bylo v té době nějakých patnáct let — a teď snad už víte. Pokud ne, tak vězte: Ten mladičký frontman se jmenoval Mišo Kaščák, skupina „Bez ladu a skladu” a písnička „Anča kráča, auto fičí”.

Zpěvák, který napsal a zpíval písničku z ukázky 3, je mi osobně velmi sympatický... Mimo jiné i proto, že jsme zhruba stejně vysocí. (To byla malá nápověda pro ty, kdo znají mou výšku.) Richard Müller, Tlaková níž

A následuje něco živějšího: Ukázka 4 a ostrý začátek velmi známé skladby jedné rockové skupiny. Perlička: Většina muzikantů jsou inženýři, skupina začínala na Strahově a ostatní muzikanti ji nemají moc rádi... Zato posluchači Visací Zámek poslouchají rádi. Tohle je písnička Kapela.

V ukázce 5 slyšíte méně známou a docela netypickou písničku jedné z prvních českých rapových skupin... Manželé, písnička se jmenuje Koleda

A ukázka 6 je ze skladby typické novovlnné skupiny začátku 80. let. Ano, to jsou ti „se starým obsahem”. Tohle je Dvouletá fáma, písnička To ta ta to.

V té době se říkalo, že v Praze je sto muzikantů, kteří hrají ve sto skupinách. Ukázka 7 je ze skladby jedné takové skupiny, jejíž kytarista a zpěvák hráli asi v šesti dalších. Její jméno se už na těchto stránkách objevilo. Napovím: Amrit Sen v téhle skupině nezpíval! Zato zpíval v jiné kapele spolu s Petrem Stankem. A ten byl nápovědou pro skupinu Kokrment. Ukázka byla z písničky „Na samém pokraji štěstí”.

Od undergroundů zpět k těm, kteří mohli nahrávat a vydávat. Jedním z nich byl můj oblíbený klávesista, který své sólové LP začal skladbou, ze které je ukázka 8. Vašo Patejdl, Miestna jednička (tak se jmenuje ta písnička).

Ukázka 9 je zase krátké odbočení k rocku. Nápověda: Hurá, sláva! A zase Visáči. Maluje sele...

Ukázka 10 patří do skladby jedné z mých nejoblíbenějších skupin. Psal jsem tu už o ní... Nojo, ale asi ji moc dalších lidí neposlouchá. Škoda. Tohle byl Dybbuk a písnička „Kilgore Trout”

Překvapením pro někoho může být ukázka 11. Přiznám se — v 80. letech jsem toho zpěváka nesnášel. Asi proto, že od něj hráli v rádiu i v televizi jen tynejvětší příšernosti. Ale stačí zabrousit do zapadlejších koutů jeho desek, a člověk se dnes diví, jak progresivní saund na poměry tehdejšího středního proudu tenhle autor měl. Tohle se objevilo v písničce Chlapec z ulice na stejnojmenné desce Mira Žbirky.

Ukázka 12 je podobný příklad jako jednička — naprosto profláklá skladba, znali jsme jií všichni. Ale ta předehra, která je v ukázce, není tomu zbytku podobná... Poznáte někdo, co je to za reggae? Samozřejmě — Peter Nagy, Profesor Indigo

Legendou, snad i proti své vůli, se stala skupina z ukázky 13. A protože poznat interpreta nemůže být těžké, tak chci vědět, jak se jmenuje dotyčná skladba a z jakého je alba (samosebou v 80. letech oficiálně nevyšlo, ale bylo v té době natočeno). A jako perličku dodám, že právě tuhle skladbu jmenuje moje sestra coby „skladbu, jejíž text ji v jejím křehkém dospívání děsil každé ráno z magnetofonu” (nebo co to mele...) Plastic People, Prasinec z „desky” Hovězí porážka

Ukázka 14 je na poslech možná to nejpokleslejší, co se v 80. letech hrálo... Má to úchylnou melodii a zběsilý text. Ale pamatuju se, že při zkouškách to byl jeden z nejoblíbenějších kousků. Schválně, kdo poznáte skladbu a kdo víte, kteří rozkoví (!) muzikanti ji nahráli a nazpívali? Kahovec, Schellinger, Hopp, Čech. A písnička? No samosebou: „Járo kam jdeš? Do Amfóry... Co je tam dnes? Diskotéka”

To nejlepší nakonec: Jedna z nejosobitějších českých rockových skupin. Většinu svých desek prodává v USA. Hudebníci hrají své party na zkouškách z not. Ke skupině neodmyslitelně patří i jeden velmi zvláštní malíř a ilustrátor. Víte, která skupina hraje v ukázce 15? Už jsme doma, skladba Tradiční kočka

Tak co? Kolik skladeb a interpretů jste poznali? Tipy prosím do komentářů...

Na závěr quisu jsem slíbil převratnou novinku. Tak tady je:

Na těchto stránkách postupem času vykrystalizovala skupina pravidelných komentátorů. Někteří se mnou souhlasí, jiní ne. Jsou komentátoři, u kterých vím, že je vždy rozčílí, když napíšu svůj názor na EU, hokejovou mánii, politiku... Konkrétně jsou dva. Jeden už nedokáže napsat k mému příspěvku ani „ahoj” bez toho, aby rejpal... A druhý je, ačkoli to možná zní paradoxně, jedním z mých oblíbených komentátorů. Hlavně proto, že polemiky s ním jsou vedeny „čistě”, nikdy se, co se pamatuju, nesnížil k tomu, aby psal „k osobě” a vždy jsme debatovali důsledně „k věci”. I když často ostře a nesmiřitelně... Tak tenhle člověk se rozhodl, že bude psát na svém!

Dámy a pánové, prosím potlesk pro člověka, kterého zavření Pixyho blogu naučilo housti...

Bývalý výhradní komentátor Roj bloguje!